"Modlíme se, aby na JamRock přišel každý, kdo má nohy a uši, protože tento ročník se bude lámat chleba a myslím, že mnoho festivalů zanikne," tvrdí Pavlata.

Festival JamRock začal jako malá akce v Žamberku. Po nedobrovolném odchodu nalezli organizátoři nový domov v Letohradě, který si nemohou vynachválit. Zakladatel festivalu v rozhovoru pro Deník vzpomíná na vtipné momenty, kdy si člen kapely spletl pítko s pisoárem nebo jak chtěla jedna skupina 42 litrů nealkoholických nápojů. Pavlata také vysvětluje, proč organizátoři nezdražují lístky a jakým směrem se bude festival v příštím roce ubírat.

JamRock festival
JamRock se stěhuje do Letohradu

Kdy vás napadla myšlenka založit festival?
Staral jsem se o jednu kapelu, kterou jsem jako manažer nemohl dostat na velké festivaly. Tak jsem si řekl, že si udělám taky velký festival, i když jsem tomu vůbec nerozuměl, a pak to s těmi pořadateli vyměním.

Který styl na festivalu převládá?
Zkusili jsme být rockově zaměření a nefungovalo to. Jsme multižánrový festival, kde si většina lidí najde něco pro sebe. A jsou to většinou ty nejžádanější kapely v daném žánru. Letos jsme posílili hip-hop, protože to je žánr, který je ve velké oblibě a pro mnoho mladých lidí je to mainstream.

Nejvtipnější historka s interprety?
Když si frontman jedné kapely, velmi důležitě se tvářící, důrazně stěžoval, že mu neteče voda z takového nožního pítka a stále mačkal prostřední ventil. Jenže nevěděl, že zuřivě mačká střed takzvané rakety, tedy pisoár. Ten už byl tou dobou hojně využíván jinými muzikanty.

Naopak nejhorší zkušenost?
Obecně se dá říct, že to kopíruje společnost a její stav. Před patnácti lety šlo víc o muziku, zážitky a přátelství. Teď jde někdy už jen o peníze. Naštěstí ne u všech a jsou tací, kteří vnímají svět jinak. Pak jsou to nesmyslné požadavky kapel. Například čtyřčlenná kapela požadovala na hodinové vystoupení 42 litrů nealka. Pak je vidíte, jak to nakládají do svojí dodávky.

A pak vedle toho máte držitele cen Grammy – v našem případě Everlast, který má napsáno „festival catering“ a tím to hasne. A stává se často, že čím víc kdo umí, tím bývá skromnější a příjemnější.

Zakladatel festivalu JamrockZdroj: Archiv Libor Pavlata

Která kapela vás nejvíc překvapila?
Asi nejvíc mě „dostali“ Avolnation z USA. Objednal jsem je v lednu, kdy měli na nejhranější písničce kolem 100 tisíc zhlédnutí, a v době festivalu měl jejich hit Sail už přes 140 milionů zhlédnutí! Bohužel stejný progres měla i cena. Objednal jsem je za necelého půl milionu a další rok už stáli přes dva miliony.

Koronakrize vás na chvíli zastavila. Co nynější energetická krize? Připravujete nějaká opatření?
Je to poslední roky blázinec a náročná doba pro všechny a pro pořadatele ještě o něco víc. Modlíme se, aby na JamRock přišel každý, kdo má nohy a uši, protože tento ročník se bude lámat chleba a myslím, že mnoho festivalů zanikne. Už jen proto, že některé kapely reagovaly na finanční korona-půst tím, že zdražily, aniž by jakkoli reflektovaly dobu. Takže není žádnou vzácností honorář přes půl milionu za vystoupení na festivalu.

Co vás donutilo opustit původní místo v Žamberku?
My původně nechtěli. Potřebovali jsme po prvním zákazu akcí v roce 2020 přesunout JamRock na září, což byl pro našeho partnera jediný volný termín. V Žamberku byla ten víkend pouť, což nám přišlo jako zajímavé spojení – žamberské oproti Letohradu nepříliš navštěvované pouti to pomůže a našim divákům zase vznikne program na hodiny, kdy se nehraje. To neprošlo. Šli jsme za starostou Fialou do Letohradu, zda by o něčem nevěděl. On zareagoval velmi pragmaticky a vstřícně a začal sám vše řešit a nabídl louku u výpadovky na Ústí nad Orlicí u řeky a cyklostezky.

The Qemists.
Festival JamRock je tady!

Osvědčil se nový prostor v Letohradu?
Jednoznačně ano. Jako vždy, když děláte něco poprvé, tak i my jsme udělali chyby nebo naopak nevyužili možného. Ale teď už to bude úplně jiné, navíc jsme posílili tým o šikovné a mladé lidi.

Podle čeho vybíráte interprety?
Já v podstatě „ležím“ v muzice stále, víc v té zahraniční, protože česká se ke mně dostane tak nějak sama od sebe – přes přátele či kolegy. Mám dvě zásady – pokud hrají něco standardního, co nevybočuje, tak to musí být zvládnuté řemeslně a nebo, když to není kdovíjaké umění, tak to musí být něčím zajímavé, osobité, výjimečné.

Jak řešíte rozmístění pódií?
Bude velká změna. Celý areál bude řešen jinak než dosud, kdy byla pódia vedle sebe, i když v dostatečné vzdálenosti v rámci možností. Letos chceme, aby celý areál byl jiný.

15. ročník je významný, v čem bude jiný?
My ho taky tak vnímáme, protože to je hodně roků snahy a zkušeností i chyb. Chtěli bychom to letos zúročit. Myslím, že je to vidět i na výběru kapel. Samozřejmě se nelze zavděčit všem a také to má svoje finanční meze, pokud chceme udržet vstupenky na úrovni kolem tisícovky, což dělá JamRock jeden z nejpřijatelnějších festivalů s ohledem na to, že zde hrají nejznámější a nejžádanější kapely.

Takže nezdražujete?
To už se stalo, ale držíme to co nejvíc na uzdě. Spoléháme na to, že přijde hodně diváků. Je příjemné, že je už velká část vstupenek prodána. Pro letošek jsme se dohodli, že bude počet diváků omezen, aby se dalo vše dobře nachystat na daný počet. Tím myslím toalety, optimální prostor, chill zóny a podobně.

Anna K. na JamRocku v Žamberku.
Festival JamRock byl oslavou optimismu. Patřil zpěvačce Anně K.

Co je hlavním tahákem následující edice?
Pro starší diváky určitě Nazareth z Británie, kteří už měli být v roce 2020, to byl covid, pak 2022 – to zase šel zpěvák na operaci a zrušili celé turné. Bude tam Adam Bomb – kytarista, který hrál s Kiss jako regulérně vybraný hráč, jenže ho pak pro nízký věk vyměnili. Z českých určitě Mirai nebo Ewa Farná za pop, za rockovky tam je hodně kapel ještě nezveřejněných, ale nyní třeba – Tři sestry, Krucipüsk nebo Totální nasazení a mnoho dalších. Velkou show předvede kapela Tatabojs, která bude po letech jedním z úplných headlinerů. Kapela vydala dle mého soudu jedno z nejlepších, ne-li vůbec nejlepší, alb za svou historii a my s nimi ještě k tomu všemu vymýšlíme něco navíc.

Vy sám jste také muzikant. Svůj debut jste vydal v roce 2014, jak na něj dnes vzpomínáte?
Asi jako každý – rád a s úsměvem. Na mladé časy se vždycky vzpomíná a já to měl hodně pestré.

Co v rámci vaší hudební dráhy plánujete do budoucna?
Teď už mám venku třetí album a zrovna vyšel další singl. Ten první se jmenuje jako celé album „Až se znova narodím“ a zpívají tam i Franta Černý z Čechomoru, Vašek Bláha z kapely Divokej Bill, bráchové Jan a Matěj Homolovi z Wohnoutů nebo Sabina Křováková, vítězka Superstar, a mnoho mých dalších kamarádů. Ten druhý jsem nazpíval jako duet s Michalem Malátným ze skupiny Chinaski, protože jeho hlas se přesně hodí k danému tématu. Písnička se jmenuje Hledači a je o tom, že špatnou náladu, kterou někdy člověk má, máme občas všichni a je to potřeba překonat a nedat se odradit od hledání vlastního štěstí, které mnohdy žijeme, jen si to neuvědomujeme.

Co volný čas? Máte nějaký?
To je právě ten čas, který věnuji muzice. Já už vlastně ani nic jiného dělat nechci, protože muzika je pro mě asi nejvíc, pokud nehovoříme o vztazích s rodinou, přáteli i lidmi obecně.