Základem expozice je všech čtrnáct obrazů „Zastavení“, jež byly pro katastrofální stav před několika lety sejmuty ze stěn kostela v Letohradu-Orlici. Z depozitáře loni díky grantu Pardubického kraje putovaly na nedestruktivní restaurátorský průzkum, který provedli akademičtí malíři Šárka a Petr Bergerovi. To byl začátek záchrany významného souboru. Výstava v Pardubicích až do 9. dubna umožní nahlédnout do práce restaurátorů, manželů Bergerových. „Výstavu doplňuje ojedinělý analytický pohled na práci restaurátora, s možností srovnání poškozených děl od zcela netknutého obrazu v původním stavu, přes dnes stabilizovaná plátna až po restaurovaný obraz osmého zastavení,“ říká o výstavě Ladislav Kryl, ředitel Národního památkového ústavu - odborného pracoviště v Pardubicích a dodává: „Orlická Křížová cesta je uceleným souborem mimořádně kvalitních obrazů, který se vymyká nejen východočeské produkci, ale snese srovnání i s těmi nejvýznamnějšími díly pozdního baroka v českých zemích.“
Autorem obrazů je uznávaný vídeňský malíř, rodák ze Dvora Králové nad Labem, Johann Wenzel Bergl. Soubor obrazů z Orlice patří mezi tři jeho stěžejní práce se stejnou tematikou, které vytvořil pro rodné východní Čechy. Cyklus tohoto žáka významného rakouského barokního malíře Paula Trogera ukazuje v dosud neprávem opomíjené roli autora závěsných obrazů, ojedinělých svou expresivitou a nadčasovostí. Instalaci ve Východočeské galerii v Pardubicích doplňují reprezentativní ukázky ze souborů vytvořených pro Dvůr Králové nad Labem a Opočno i cenné exponáty ze sbírek Východočeského muzea v Pardubicích.
Soubor z poloviny 18. století jako významnou památku pozdně barokní malby ve středoevropském měřítku hodnotí také restaurátoři Bergerovi. Ti pořídili a vyhodnotili 37 snímků z důležitých partií všech obrazů souboru. „Průzkumem byla potvrzena mimořádná kvalita malby v celé škále malířských prostředků, snímky jsou příznačné svojí expresí a rozmanitostí v přístupu k jednotlivým zobrazovaným detailům - od uvolněných tahů, spojujících ještě mokré barevné pasty, až po ukázněné, kresebně brilantní finální tečky, podtrhující nejvyšší světelné akcenty. Divadelně se opakující motivy použité v různých souvislostech a zvýrazněná expresivita výjevů dodává souboru jedinečný moderně působící výraz, ke kterému lze jen těžko naleznout dobovou paralelu,“ uvádějí restaurátoři Šárka a Petr Bergerovi.

(tz, zr)

Zeptali jsme se faráře VÁCLAVA VACKA

Křížová cesta z kostela v Orlici, tedy z vaší farnosti, se restauruje. To vás asi naplňuje spokojeností, že?
Je to skvělé. Za prvé, že tady máme obrazy takové kvality, za druhé, že se budou moci opravit, a za třetí, že je uvidí hodně lidí. A pak to třeba udělá něco s každým z nás. Pro nás má Křížová cesta samozřejmě i jiný význam, než že jsou to cenná malířská díla…
Jak můžeme vnímat poselství Křížové cesty v dnešní době?
„Křížová cesta vždy sloužila k tomu, aby člověk přemýšlel, co se zlem ve světě, a vedla k tomu, aby každý přemýšlel, co má dělat, aby obstál v určitých náročných situacích života. Ježíšův příběh je obecný, protože pořád je někdo křižován, pořád někomu ubližujeme. Musíme to vzít na sebe. Každý z nás má nějaký podíl na zlu ve světě. A jde o to, co s tím dělat. K tomu ty obrazy vždycky v kostele sloužily.
Například na restaurovaném osmém zastavení ženy pláčou nad Ježíšem, sentimentálně, naprázdno. Ježíš odmítá takový prázdný, falešný soucit a řekne: ´Plačte nad sebou a svými dětmi, protože jste je špatně vychovaly.´ Minulý týden se tady v kostele uklízelo, máme tady pokladničku na sbírku Adopce na dálku. Přišli dva kluci, jeden asi dvanáctiletý a jeden menší. Postávali a najednou paní kostelnice zjistila, že je pokladnička pryč. Kluk ji měl v batohu. Ale je to naše vina, my takhle nedostatečně vychováváme svoje děti, to je ovoce naší společnosti. Nedá se to zobecňovat, ale tohle dřív nebylo, neolupovaly se hroby, hřbitovy a kostely…

(miš)