Nezasvěcenému se může zdát, že pracovat v kultuře musí být jedna velká zábava, hračka. Jaroslav Moravec, ředitel Kulturního centra v Letohradě, si to nemyslí.
Ale humor neztrácí ani když je doba hektická,ekonomická krize ne a ne ustoupit a vyznavačů materialistického způsobu života je všude kolem nás víc než dost. S Jaroslavem Moravcem jsme si povídali o letošní turistické sezoně, veleúspěšném Muzeu Járy Cimrmana i kulturních akcích,které chystá letohradské Kulturní centrum.

Muzea, zámky a hrady vykázaly po letošním létě, tak často deštivém, vyšší návštěvnost. Jste i vy spokojeni s hlavní turistickou sezonou?
Letošní sezona byla skutečně příjemným překvapením. Výsledky jsou lepší než v předchozích letech, dokladem zájmu bylo, že se letos protáhly průvodcovské služby prakticky do konce září, což v minulých letech nepamatujeme. Takže spokojenost.

Kulturní centrum i letos pořádalo během léta strašidelné prohlídky zámku. Přilákaly hodně návštěvníků? Pokud je někdo nestihl letos, bude mít šanci v příštím roce?
Strašidelné pátky se v minulých letech vždy na počátku pomaleji rozjížděly, první návštěvy se nám občas nepodařilo obsadit úplně, aby v závěru léta byl velký přetlak poptávky. Letošní rok byl plný od prvních návštěv, na konci jsme ještě přidávali cykly navíc, stejně to nestačilo. Budeme pokračovat i příští rok a já využiji příležitosti, abych za letošní produkci poděkoval všem strašidlům: čarodějnici, kostlivcovi, bílé paní, ohnivákovi, šermířům, vílám, trpaslíkům a dalším mimořádným bytostem v provedení vlastních pracovníků i nadšenců a členům šermířského sdružení Balestra. Ti všichni za normálních okolností vypadají jako obyčejní lidé, ale vypozoroval jsem, že se v některých dnech proměňují v příšery obludných rozměrů a charakterů. Nevím, kde se v nich ten „Hyde” bere… Přitom zvláště dámy jsou jinak v průběhu dne křehké, okouzlující, duchaplné… a potom přijde večer! Brr. Naštěstí jen v létě a jednou za čtrnáct dní.

Letohrad může nabídnout turistům hodně zajímavého. Unikátní záležitostí je pak Muzeum Járy Cimrmana otevřené v roce 2010 v prostorách zámku. Ještě stále vítáte jubilejní návštěvníky?
Netušili jsme, když jsme muzeum Járy Cimrmana připravovali, jaký bude zájem a zda-li se vůbec atrakce uchytí. Zase na druhou stranu to, že Jára Cimrman v Kyšperku, což je prvorepublikový název města, a jeho okolí vesele vynalézal, je fakt, který nemůže nikdo zpochybnit a nám ho potvrdili i přední cimrmanologové, pánové Čepelka a Svěrák. Muzeum mělo srovnatelnou návštěvnost jako v prvním roce činnosti. Jubilejní návštěvníky stále obdarováváme, blížíme se pěti tisícům. Pro příští sezonu chystáme možnost u nás zakoupit zlacenou bustu J. C. s pamětním štítkem, kterou dostávali v minulosti pouze jubilanti.

O světničku českého génia a všeuměla se prý často zajímají i televizní štáby… Zaujalo mě, že také německý. Lze z toho usuzovat, že jeho sláva už dávno přesáhla hranice země?
Již několikrát se tu natáčely reportáže, kterými význam světničky jistě roste. Německá televize tady skutečně byla a snad Německo jako takové konečně objevilo nedoceněného evropského génia promarněných příležitostí Járu Cimrmana. Sami členové štábu byli při natáčení překvapeni množstvím doposud neznámých vynálezů a objevů, které u nás spatřili a o kterých neměli ani tušení. V souvislosti s naším podrobným výkladem většina z nich vážně pokyvovala hlavou, jeden z nich salutoval. A všichni stáli v pozoru. V pamětní knize najdeme zápisy z Finska, Litvy a dalších zemí. Myslím, že obecně v Evropě po uvedení německého i našich pořadů výrazně stoupne zájem o osobu J. C., stejně jako o Kyšperk, promiňte Letohrad.

Vedle této turistické lahůdky nezůstávají stranou zájmu další expozice, které spadají pod Kulturní centrum, ať už muzeum, zámek nebo strašidelná jeskyně v parku?
Strašidelnými prohlídkami propojujeme zámek a strašidelnou jeskyni, takže život mají tak jako tak. Samotná jeskyně je určena především dětem a jejich rodičům a tady se jedná o jinou zájmovou skupinu, děti chtějí být za hrdiny a možná se také trochu bát. Expozice zámku potom v komorní podobě představuje prostředí života dřívější šlechty. U nás sice v malém, ale myslím, že dostačující. Já si vždycky z jiných návštěv zámků odnáším obraz s názvem místa kde jsem byl, vnější vzhled objektu a jednotlivě jen nějakou zajímavost. Ostatní se nějak slije nebo to je zapomenuto. To hlavní, co v hlavách zůstane, však při naší skromné expozici nabízíme také. Pro budoucnost usilujeme o rozšíření expozice zámku, stejně jako o dílčí výměnu expozic městského muzea. A letošní rok byl z pohledu návštěvnosti opravdu příjemný, ani v jednom z okruhů jsme nezaznamenali pokles zájmu. Nicméně z uvedeného vyplývá, že nehodláme čekat, kdy začne zájem opadat.

Mohli bychom si „posvítit“ i na kalendář kulturních akcí? Jakou strategií se řídíte při výběru kulturních pořadů a které z nich patří k těm neoblíbenějším?
Detailně je tato otázka na dlouhé povídání.Tím, že jsme zařízením pokrývajícím hned několik podniků v jiných městech najednou - kultura, muzeum, informační centrum, zámek a knihovna v jednom - je i naše činnost různorodá a snaží se pokrýt co možná největší záběr zájmu, a to ve všech věkových i zájmových skupinách. Od cestopisných přednášek přes výstavy, koncerty, divadelní představení, někdy sáhneme do sportu, zájmových činností apod. Pracujeme v různých prostředích, nevyhýbáme se venkovním areálům, organizujeme oslavy, tradiční akce, ale nárazově naopak zkoušíme i nové aktivity, do kterých se v minulosti zařízení nikdy nepouštělo.

Jaké například?
Zajišťovali jsme v poslední době například mezinárodně laděná setkání v rámci česko-polských vztahů mezi městy Letohrad - Bardo, Letohrad - Niemcza, kdy byla na nás celá produkce: od ubytování, stravování, výměny sportovců, spolků, včetně řešení diplomacie takových vzájemných výměn. Tady jsme jako vyslanci radnice suplovali spoustu činností najednou. Z podobných setkání potom vznikají nápady podobné již osvědčené a zavedené akci s názvem Letohrátky. Tři dny odpoledních her a soutěží v době prázdnin pro děti v prostředí místní školky, do které jsou zainteresovány spolky, sdružení, sportovní organizace. Ty se chtějí dobrovolně zúčastnit a nabídnout zdarma dětem program, který děti baví. Střílí z luků, zkouší hokejbal, poznávají zvířata, seznamují se s hasičskou technikou, malují. Podobných zastávek zažijí za jedno odpoledne přes dvacet a druhý den zase najdou nové, jinak zaměřené, vše ve stejném areálu. Domů si odnášejí ceny, které v dovednostních soutěžích vybojovali, vyslechnou koncert, zhlédnou divadlo. Prostě zábava na tři dny v srpnu. Záměrně uvádím jen jeden z pořadů, kterými se zabýváme. Příprava takové akce trvá měsíce, ale do programové skladby letošního roku, schvalované radou města, bylo deklarováno, že uvedeme 124 různých programů, zajištění, technické podpory. Dnes vím, že výroční zpráva jich uvede víc, počet bude navýšen o ty, se kterými jsme v průběhu roku jaksi dodatečně seznamováni a které vznikly z vyústění momentální potřeby města. Jinak samozřejmě průběžně a celoročně zajišťujeme práci - pro sebe říkám - tří kamenných „obchodů”, tj. muzeum, informační centrum, knihovna. V počtu osmi stálých zaměstnanců to myslím není málo.

Prozraďte, co připravujete zajímavého, jaké pořady a akce by si lidé neměli nechat ujít?
Pro příští sezonu se nadechujeme k pořádání několika koncertů pro mladou generaci a zase vstupujeme do nového prostředí. V Distanci uskutečníme rocková setkání. Chystáme jeden velký venkovní koncert a slibujeme si, že osobnost, kterou jsme vytipovali, přiláká velké množství diváků z širšího okolí, ať dámské, nebo pánské populace. V jednání a v upřesňování termínu je putovní výstava o Járovi Cimrmanovi přímo z Divadla J. C. a věříme, že její otevření spojíme s představením Divadla J. C. v domě kultury. Myslím, že v ten den budeme celosvětovým centrem s kumulací všech nejvýznamnějších světových cimrmanologů.
A jinak bych řekl, nenechte si ujít nic z více než stovky akcí námi přímo pořádaných. Skoro každý druhý pracovní den můžete přijít a navštívit naše akce, bavit se i vzdělávat. V ostatních dnech si přijďte vypůjčit knížku, pro materiály a informace z IC, navštívit skoro stále otevřené výstavy v muzeu i muzeum samotné.

Většina lidí nemá peněz nazbyt a šetří, kde se dá, třeba na kultuře. Nepociťujete přetrvávající krizi na tržbách?
Mnoho měst v okolí samo dělá vlastně kultuře medvědí službu. Pořádají různá kulturní náměstí, prázdniny, festivaly, kde se neplatí vstupné. Jako občan to sice mohu vidět pozitivně v tom, že když se bude jednat o můj zájem, neplatím. V konečném efektu ale potom do města pozvete profesionální soubor, který bere za představení v součtu všech nákladů kolem sta tisíc, to není nikterak výjimečný náklad, a chcete vybírat vstupné, spíš musíte - také kulturní podniky přes finanční podpory měst mají věčně osekávané rozpočty a pohybují se v hodně tvrdém podnikatelském prostředí. A doma si takový zhýčkaný jednotlivec po několika zdarma prožitých akcích řekne: „Počkám, až bude zase nějaké náměstí”. Takže si za to můžeme trochu sami. Navíc dnešní materialistické pojetí života nám diktuje nejdřív se přejíst, koupit auto, šaty, dovolenou, dům. Na které místo zařazuje každý z nás kulturu? Takových lidí, kteří mají jiné pořadí, je čím dál míň.
Každý pracovník kultury je tak trochu Don Quijote, ale nevzdáváme to, jsou i případy, kdy nás návštěvnost příjemně překvapí. Jako to letošní léto a některé koncerty, představení. Jsme rádi, že Letohradští chodí.

Ať nekončíme smutně, co vás letos nejvíc rozesmálo?
V Muzeu a světničce Járy Cimrmana máme pamětní knihu, je v ní několik stovek zápisů. Na cedulce u ní je napsáno: „Prosíme pouze o lichotivá vyjádření. Lépe to vypadá…”, takže tam opravdu nenajdete nějakou schválnost, hloupou zlobu, puberťáctví. Často jsou zápisy vtipné, vybírám: Při průchodu do světničky jsem se praštil do hlavy (máme skutečně nízký průchod, pozn.), jenže nic geniálního mě, na rozdíl od Mistra, nenapadlo. A já k tomu v duchu dodávám: Bodejť by né, přece se nemůžeš chtít srovnávat s géniem.