Které z dosud vydaných knih si nejvíce vážíte nebo která je vám nejbližší?

Mám rád všechny (zatím je jich osm), zejména proto, že si v podstatě každá našla své čtenáře, a to kupodivu nejen u nás. Často se nestačím divit, kde všude ve světě jednotlivé tituly běhají. Telefonáty, dopisy i osobní návštěvy mi dělají radost a jsou tou nejhezčí odměnou za dlouhá léta práce (kdo myslí na peníze, ať si najde jinou, méně náročnou zábavu). Přesto bych rád upozornil na tři letošní tituly, které nám dělají opravdu radost. Velkým překvapením je druhé vydání publikace „Poupata ožehlá nenávistí“, která navíc dostala čestné uznání ceny Egona Erwina Kische. Naše mateřské vydavatelství Oftis ve vzorovém zpracování opustila v květnu kniha psaná s nesmírnou chutí. „Ve službách jeho Veličenstva“ je ojedinělá práce vycházející z dlouho hledaných zápisků dvou ústeckých lékařů sloužících oběma posledním rakousko-uherským císařům v řadách jejich námořnictva a pěchoty. Velký úspěch má zatím naše poslední kniha „Nikdy se nevzdávat“, zachycující životní příběh generála Zdeňka Škarvady. Během měsíce byla zcela rozebrána a dnes je připravován její dotisk. Když letos v lednu zemřel v Anglii sloupnický rodák Jiří Mikulecký-Desmond, pak jeho odchody za hledáním pravdy, obsažené v knize „Štvancem svědomí“, jsou trvale zachyceny, i když pilot již není mezi námi. Takže svým způsobem máme rádi vše, co jsme dosud napsali a spatřilo světlo světa.

Na čem pracujete v současné době a co ještě připravujete v nejbližší budoucnosti?

To je dobře položená otázka. To vykání převádím do množného čísla, protože my s manželkou skutečně pracujeme společně. Já tvořím a ona mi pak kontrolovaný výtvor s obdivuhodnou grácií otlouká o hlavu. Je neuvěřitelné, na jaké chyby, a to i odborné, dokáže přijít. To je ale jediná šance, jak dostat rukopis do podoby, která má naději na úspěch u vydavatele. Takže opravdu děláme! V současné práci se pokorně vracíme k historii našeho leteckého odboje. Naopak, je nám moc líto, co nádherného materiálu nám zůstává ležet v krabicích naplněných za ta léta jedinečnými materiály. Jak to s nimi dopadne závisí na tom, jak nás tady Pán ještě dlouho zachovati ráčí při zdravém rozumu. Pokud ano, dostávají zatím přednost ti, kteří o naši práci mají zájem. Je jich moc. Ale naše možnosti jsou skutečně omezené. Náš největší současný problém spočívá v nalezení vhodné formulace, jak slušně odmítnout a neurazit. To vše nic nemění na skutečnosti, že já osobně hodlám i nadále dodržovat svoji celoživotní zásadu: Táhnout, tlačit, ale rozhodně se nevézt.