Sobota byla Dnem pro dětskou knihu, při této příležitosti jsme si o dětském čtenářství povídali s Gabrielou Boháčkovou, ředitelkou Městské knihovny v České Třebové.
Představte prosím akci Dětské předčítání – co je jejím cílem, komu je určena?
Dětem budeme číst každé první úterý v měsíci. Vypnou se počítače, bude to opravdu jen o čtení a společném setkávání nad knihou v knihovně. Pokud bude mít akce ohlas, rádi do čtení zapojíme i rodiče. Předčítající budou mít vždy připravenou truhlu, kde budou různé pohádky a příběhy, děti si z nich samy vyberou. Pokud se setkají různé věkové kategorie, vystřídají se, zatímco se bude číst třeba pro náctileté, ti menší si mohou hrát, malovat si.
V jakém věku je vhodné začít se čtením a seznamováním s knihovnou?
Já jsem pro začít brzy, ale je to individuální. Někteří rodiče sami moc nečtou, když byli malí, doma jim nečetli, ale můžou mít předsevzetí, že své děti k tomu povedou. Je strašně důležité, jaký základ rodiče položí. Dnes tu byl pán s pětiletým dítětem, myslel si, že je pro ně na knihovnu ještě brzo. Řekla jsem mu, že je skoro pozdě (úsměv). S mojí dcerou čteme od půl roku. Když se převalila na břicho, položili jsme před ní knížku. Dneska přijde pětkrát za den se slovy ´mámo, číst´. Čím dřív děti získají ten návyk, tím lépe.
Když je venku šeredně, děti tu klidně výběrem knih stráví dvě, tři hodiny. Někdy je tu maminky na pár hodin odloží a oběhnou si město (úsměv). V určitém věku děti knihu většinou kvůli jiným zájmům opustí, ale když mají dobrý základ, vrátí se k ní. Je lepší jít spát s vědomím, že dítě si bude fantazírovat s knížkou v ruce, než abyste ho honili do postele od počítače nebo televize.
Pohádky přinášejí ucelený příběh. Kdy je ale dítě schopno vnímat příběh na pokračování, který klade nároky na jeho paměť a soustředění? Jaké příběhy byste doporučila?
S věkem roste schopnost dítěte víc se soustředit a zapamatovat si. Předškoláci a školáci si už většinou pamatují, co jim rodiče četli předcházející den. Znám rodiče, kteří zábavným způsobem na dětech vyzvídají, co společně četli. Ale pokud rodič odhadne, že dítě to zvládne už dřív, pokud je bystré a baví ho to, tak klidně můžou začít už ve školce. Stále populární jsou například Děti z Bullerbynu.

Jak by měli rodiče pracovat s „dramatickým čtením“?

Všeho s mírou. Musí se s tím opatrně, aby se děti zbytečně nestrašily. Já osobně jsem to nejdřív opatrně zkoušela. Ale naštěstí se doma bojíme rádi, takže když čteme Červenou Karkulku, tak při čtení ceníme zuby a děláme drápy (úsměv).
Které knihy mezi dětmi „frčí“?
Knihy, které jsme četly my, už se moc nepůjčují. Ani Špalíček už děti moc netáhne. Menší děti čtou klasiku, výběr je na rodičích, takže to jsou klasické české pohádky. Starší děti, které už sem chodí samy, zajímá to, co znají z televize, třeba Auta, disneyovky… a Thomas Brezina, ten je bezkonkurenční jak pro kluky, tak pro holky, které jsou ještě ve věku, kdy čtou dobrodružné knihy. Každý si u nás v knihovně něco najde, poradíme mu. Když má někdo rád záhady, ale nenajde tu přesně to, co chtěl, tak mu kolegyně vyberou něco podobného.
Máte nějakou oblíbenou dětskou knihu? Podle čeho je vybíráte?
Už jako malá jsem hodně četla, ale nemám žádné nej knihy, které bych doma opečovávala. Při dnešní produkci, kdy – s nadsázkou – skoro každý, kdo umí psát, píše knihy, je knihovna k nezaplacení. Když si přinesete knihu, která se vám nelíbí, tak si prostě půjčíte jinou. V obchodě to nejde. Chce to vybírat opatrně. Děti mají rády hezké obrázky. I když má kniha hezký příběh, ale ilustrace ne, dítě po ní nesáhne. Myslím, že dětskou knihu by děti, především ty nejmenší, měly vybírat za asistence rodičů. U nás v knihovně knihy vybíráme s nejlepším vědomím a svědomím, abychom nebrali hlouposti, vzájemně si předáváme zkušenosti, nasloucháme i zkušenostem rodičů.