Miláček domácího publika se trémy během soutěžního vystoupení nebojí. „Když přijdu na pódium, tak někam zmizí. Na soutěžích jsem nejvíc nervózní po výkonu," tvrdí o sobě.
Před rokem jsi, Haničko, dosáhla na třetí umístění v nejmladší kategorii, očekávala jsi takový výsledek?
Ne.
Nebojíš se letos větší konkurence a starších, tedy i zkušenějších účastníků ve II. kategorii?
Nebojím.
Kolik času teď denně věnuješ houslím? Musíš se někdy do cvičení nutit, nebo to jde samo?
Cvičím denně po celý rok, jen v létě mívám tři týdny houslové prázdniny. A cvičím stále stejně, každý den tak hodinu a půl až dvě. Pokud hraji i v hudebce, cvičím doma méně. Někdy se musím i přinutit nebo jsem přinucena, ale problém s tím nemám.
Krátce před začátkem soutěže už máš vše nacvičené, nebo ještě s paní učitelkou Barvínkovou řešíte nějaká místa?
Máme vše nacvičené a řešíme spoustu míst, (směje se) nejen s paní Barvínkovou, ale i s paní Němcovou (pedagožka a korepetitorka Hany Jasanské, pozn. autora).
Je možné stíhat dohromady školu a přípravy na soutěž? Zvládáš obojí?
Mám ve škole báječnou paní učitelku a individuální vzdělávací plán, takže zatím to celkem jde. Na druhém stupni to asi bude těžší, ale i tam se těším. Individuální plán mi hodně pomáhá, mám díky němu o pár vyučovacích hodin méně. Nechodím na hudební, výtvarnou a pracovní výchovu, omezení mám i v tělesné výchově. Ale vše, o co přijdu ve škole, si vynahradím v zušce, takže se neulívám.
Pokud se nepletu, budeš soutěžit už počtvrté. Vzpomeneš si ještě na svou úplně první účast v roce 2010?
Tak tu mám v živé paměti. Sice jsem nepostoupila, ale bylo to krásné. Na to se nezapomíná.
Necítíš už před začátkem soutěže nervozitu? A dovedeš se s ní vyrovnat, až během soutěže přijde?
Určité napětí cítím před každým koncertem i soutěží, ale když přijdu na pódium, tak to někam zmizí. Na soutěžích jsem nejvíc nervózní po výkonu.
Jaké si v 55. ročníku Kocianovy houslové soutěže dáváš cíle? Byla bys spokojena s postupem do druhého kola, nebo chceš více?
Budu šťastná, když postoupím, už proto, že Kocianovu Jarní píseň cvičím i hraji strašně ráda, tak bych chtěla uspět. Ale další cíle nemám. Už jen účast v takové soutěži je úspěch. Letos budu patřit v kategorii k těm mladším, ti starší mají větší šanci, jednou mám výhodu já, podruhé oni. Přeji jim to (usměje se). Pro mne je stejně nejdůležitější to, co mi příprava na soutěž dala, a to mi nikdo nevezme.
Snila jsi někdy o tom, že bys mohla vyhrát svoji kategorii, nebo dokonce celou soutěž?
Takové sny má určitě každý, kdo na Kocianku pravidelně jezdí.
Chtěla bys jednou jít na konzervatoř a v budoucnu být slavnou houslistkou? Nebo tyto věci zatím neřešíš?
Na konzervatoř i na akademii bych šla moc ráda, ale chci být hlavně co nejlepší houslistkou, ne slavnou.
Kdo je tvým hudebním vzorem, máš nějaký?
Mám, naprosto nedostižný, je jím Jaroslav Kocian. Ale velkou radost mám ze setkání s každým dobrým houslistou a taky s každým pedagogem, se kterým spolupracuji. Moc jsem se těšila i na setkání s Pavlem Šporclem a s Václavem Hudečkem – byl to nádherný zážitek.
Jen pro zajímavost: posloucháš ráda hudbu a pokud ano, jakého autora, případně žánry?
Poslouchám hodně klasickou hudbu, ale mám ráda i jinou pěknou hudbu. Často poslouchám například Javory, Čechomor, Elán, Sto zvířat, 4tet, mám ráda písničky Zdeňka Svěráka.
JAN POKORNÝ
