Alenka je skoro patnáctiletá slečna, kterou na invalidní vozík upoutala dětská mozková obrna. Přesto je usměvavým sluníčkem doma, ve stacionáři, kde tráví čtyři dny v týdnu, i ve speciální škole. Rozzářila se i v pátek dopoledne, kdy její maminka rozhodla, že místo půjčování černých šatů, se kterými ochotně přispěchala ředitelka stacionáře Eva Ostruszková, se půjdou koupit nové, červené. Ty s květinou, do kterých se Alenka zamilovala na první pohled a o kterých mi s nadšením vyprávěla. Alenka se těšila na půlnoční „překlapení“, těšila se na svůj první ples v životě a radost jí nepřekazil ani brblající tatínek, který nemá rád šminky. Ve vysněných červených šatech na plese zářila. Moc jsem jí to přála. Myslím, že smysl plesu byl naplněn bezezbytku a v podkrovních pokojících stacionáře se o tom velkém zážitku bude ještě dlouho povídat.