Pane Pohlreichu, vařil jste někdy podle kuchařky?
Mnohokrát. Kuchařské knížky si v záchvatech zájmu kupuju. Většinou je objednávám na internetu. Jde o zahraniční produkci. Vezmu si rovnou tři nebo čtyři. Člověk potřebuje být v kontaktu se světem a vědět, co vaří kluci a holky jinde. Doma podle nich ale nevařím. Spíš pročítám recepty, prohlížím obrázky a představuju si, jak by to jídlo mohlo chutnat. Často se jedná o zajímavé chuťové kombinace. Z některých kuchařek se jde opravdu něco naučit. Třeba z těch asijských. Na této kuchyni jsem totiž opravdu nevyrostl.
Zdeněk Pohlreich byl hostem Show Jana Krause. Jakou pracovní pozici by ve své restauraci nabídl obávaný šéf obávanému moderátorovi?
Sám jste vydal novou kuchařku Zlatá klasika – recepty prověřené časem. Proč přišel čas na klasiku?
V již vydaných kuchařkách jsem pokryl hodně témat, až vše dospělo ke klasice. Lidé si dlouho přáli tradiční českou kuchařku. S mým týmem se nám do toho nechtělo. Chci vydávat recepty, které odrážejí životní styl, aby souzněly s tím, jak lidé vaří doma. Protože vaření doma a v restauraci jsou naprosto odlišné disciplíny. Tato knížka je určena pro každého. Recepty ze Zlaté klasiky se v českých domácnostech hojně vaří už po desetiletí.
Jaká jídla jste zamlada preferoval vy?
Teď je otázka, co znamená zamlada. (smích) Už jako kluk jsem měl blíž k pokrmům, které byly trochu lehčí, vizuálně zajímavější. Nikdy jsem nebyl velkým milovníkem hektolitrů omáček.
Klasiku zmiňujete v názvu kuchařky. Znamená klasika nic neošidit, uvařit poctivé jídlo?
Tohle je jedna z věcí, o které se vůbec nemusíme bavit. Kdo by chtěl šidit jídlo? To je přece zbytečné. Takhle se vaří u nás doma. Recepty z kuchařky jsou jídla, která u nás zdomácněla nebo mají základy v české kuchyni.
O novou kuchařskou knihu je velký zájem. Zdeněk Pohlreich jich pěknou řádku osobně podepsal:
Jakou nejpodivnější věc jste kdy jedl?
Asi bych musel chvíli vzpomínat a pátrat, kde jsem všude byl a co si tam dal… Především nejsem fanoušek extrémů. Nevzal bych do pusy žádné brouky a podobné nesmysly. Rozhodně nejsem názoru, že ochutnat se má všechno.
Dezertů z cvrččí mouky se ve vaší cukrárně nedočkáme?
Tyhle úchylárny nejsou pro mě. Vůbec mě nezajímají.
K vašim stávajícím restauracím přibylo Café Imperial Dolce. Byl o zákusky velký zájem, že jste se rozhodl otevřít výrobnu dezertů, která je zároveň online cukrárnou?
Máme tři restaurace a rozhodli jsme se, že dorty a zákusky budeme vyrábět na jednom místě. Potřebovali jsme větší zázemí, lepší vybavení. Na webu nabízíme zákazníkům tři druhy chleba, pečivo, celé dorty, jednoporcové zákusky a minidezerty. Za vším stojí šéfcukrář Daniele Combi.
Nahrává se anketa ...
Máte rád sladké?
Máma pekla každý víkend, na sladkém jsem vyrostl. Věčně jsem koukal, kde bych co snědl. Byl jsem pořád hladový. Když máma o víkendu napekla pekáč buchet, vždy se vše snědlo. V posledních letech už sladké tak často nejím. Ale když sedím v dobré restauraci, sladké si po obědě či večeři dám rád.
Kdybyste měl volit mezi tatarákem a věnečkem, zvítězí tatarák?
Takhle bych to neřekl, možná byste se divila. Pokud by byl věneček opravdu dobrý, je velmi pravděpodobné, že bych sáhl po něm.
Vaříte ve svých restauracích alespoň občas?
Já? Ne. Teď už vaří ti, kteří to umějí.
