Pořádají se různá setkání pro opuštěné a postižené lidi, aby – pokud je to možné – nikdo nebyl sám. Toto období má však jiné tajemství, které je daleko hlubší. Mnozí lidé navštěvují kostely, aby si prohlédli betlém a často jdou i na půlnoční. Rádi si zazpívají „Narodil se Kristus Pán,“ i když důrazně tvrdí, že v Boha nevěří. Přestože si to nechtějí připustit, Kristus se narodil i pro ně. To malé dítě v jeslích je naplňuje radostí, kterou ne〜umějí pojmenovat. Proto otevírají svá srdce, stávají se laskavějšími a ohleduplnějšími. Avšak touha po lásce, radosti, souladu a pokoji s koncem Vánoc neodchází. Přestože si narození Krista připomínáme jen o nich, toto tajemství můžeme vnitřně prožívat během celého roku. On se totiž může v našem srdci opět narodit, kdykoli o to stojíme. Potom jsme schopni vykonávat dobro a přispívat alespoň trochu ke zlidštění světa. Proto si co nejčastěji přejme, aby se v nás rodil. Tak můžeme slavit Vánoce po celý rok.