Je to bezpochyby pravda, vždyť dokonce i bible říká, že „radostné srdce hojí rány“. Kniha knih ovšem navíc rozlišuje mezi smíchem dobrým a špatným. Autor knihy Kazatel prohlašuje, že smích lidí, kteří nemají ve svém životě místo pro věci duchovní, nemá větší hodnotu než „praskot trní“ v ohni pod hrncem. Staví se proti takovému humoru, který někoho ponižuje nebo který si dělá legraci z nemorálních věcí. Špatnému jednání se nemůže nikdy smát.

Jeden vynikající broadwayský komik se za II. světové války vydal pobavit americké jednotky v Jižním Pacifiku. Když ho jeden voják požádal, aby jim vyprávěl nějaké „lechtivé vtipy“, odpověděl mu: „Chlapče, člověk jako já vlastně žije pro potlesk a smích druhých… Ale pokud bych vám vyprávěl nemravné anekdoty, nemám zájem. Nikdy jsem na jevišti nedělal něco, co by nemohla vidět moje matka a nikdy to dělat nebudu.“ Sklidil u vojáků uprostřed džungle velký aplaus. Je vidět, že takovouto zásadou neoplývají naši komici a baviči, ale i mnozí herci toužící za každou cenu být vtipní. Veliká škoda. Pro ně i pro nás.