Byl to kamarád velitele námořních dělostřelců a říkali mu „Slaný pes“. Na otázku proč z armády odcházel, když se mu vojenská služba u námořnictva tolik líbí, odpověděl: „Bylo mi 23 let a právě jsem se vrátil ze šestiměsíční plavby. Moje žena mi přišla naproti na molo a podala do náručí mou tříměsíční dcerku, kterou jsem viděl poprvé. Poté mi řekla: Ahoj, jsem ráda, že tě zase vidím. Jestli odjedeš ještě jednou, odjedu také a už se k tobě nevrátím.“ Vystoupil tedy z armády a připojil se k záložním sborům. Se svou ženou je už kolem třiceti let a ví, že zvolil správně.

Dennodenně jsme nuceni činit závažná rozhodnutí, která mohou zásadně změnit náš život. Máme raději zavrhnout svůj osobní, rodinný život a vybrat si cestu, stoupající vzhůru k poli slávy a cti? Jaká jsou kritéria našich rozhodnutí? Přemýšlíme, zda je to nejenom příjemné, ale i užitečné, a správné? Nemůžeme sloužit dvěma pánům. Musíme si vybrat a něčeho se vzdát, a to není vždy lehké. Ale oběť není obětí, pokud něco skutečně neztratíme nebo se něčeho doopravdy nevzdáme.