O nic lepší to není ani ve vyspělejší americké demokracii. Tam zjistili zajímavý trend při studiu historie jazyka, který se používal ve vládních rozhovorech a zasedáních vlády od r. 1985. Místo uctivých slov, kterými se „častovali“ dokonce i vzájemní oponenti, dnes dochází k otevřeným slovním útokům a hanlivým projevům. Mírná slova, jakými byly nechápavec, podivín atd., se začínají nahrazovat výrazy, které zde nemohu uvádět. Kam spějeme? Co se děje s naším svědomím a přístupem k řeči, kterou posloucháme a kterou mluvíme? Jak je možné, že ani při tzv. „neškodných“ televizních pořadech nemáme jistotu, že děti nezaslechnou to, co by slyšet neměly? Jak nasloucháme moudrosti zosobněné v biblické knize Přísloví, ovlivní způsob, jakým nasloucháme, a jazyk, kterým hovoříme? Moudrost říká: „Bázeň před Hospodinem znamená nenávidět zlo; nenávidím povýšenost, pýchu, cestu zlou, proradná ústa.“ Tento verš dává do přímé souvislosti náš postoj ke slovům, která říkáme a kterým nasloucháme. Jestliže nás trápí „jazyk“, kterým mluvíme, potom je nejvyšší čas uplatnit radu: Nebuďte kamenem úrazu.