Udělali snad někde chybu? Byla policie tak dokonalá, nebo je někdo zradil? Nic takového - neúspěch způsobil obyčejný kocourek. Toulal se a spadl do jedné z děr na opuštěném pozemku. Majitelka ho šla hledat, a protože ho sama nemohla vytáhnout, požádala o pomoc hlídkujícího policistu. Strážník kotě osvobodil, ale současně našel podezřelou chodbu, přivolal posily a policie celou bandu zatkla přímo při činu. Řeknete smůla, či snad „Boží mlýny“?

Ve 20. století se už na ně příliš nevěří. Kdo porovná počet zločinů s počtem vyřešených, má dost argumentů proti. Anebo kdo sledoval proces s nespravedlivým rozsudkem, stěží bude souhlasit s tím, že jednou všechno vyjde najevo. A přece! Především si musíme zmíněné protiklady postavit vedle sebe, zvážit všechna pro a proti a potom se pro jeden z nich rozhodnout. Vidíme-li někoho, kdo beztrestně lže a krade, ironicky říkáme: „Kde je ta Boží spravedlnost?“ Jenomže už nevidíme, jaké to má následky na další život výtečníka, na jeho duši nebo na jeho potomky. Když zhřešíme, a nic se nám nestane, myslíme si, že to buď není pravda, anebo že to bůh nemyslel tak smrtelně vážně. Jak tragický omyl.

Copak si myslíme, že svůj život můžeme nejdřív prožít několikrát „nanečisto“ a teprve po racionálním zhodnocení se rozhodnout pro nejlepší variantu? Nikdo si přece nesedá do vlaku nejdřív „nanečisto“, ale pořádně se dívá jak do jízdního řádu, tak na označení vlaku. Dívejme se pořádně.