Zbytek přítomných se probere ze sladké nečinnosti a začnou úhybné manévry. Jedna z dcer prohlásí, že děsně spěchá a že to umyje večer a bleskově vystřelí z kuchyně, jiná se zatváří trpitelsky a zavře se v koupelně, někdo by rád stihl další díl seriálu, hlava rodiny si jde „jen na vteřinku“ odpočinout. Co myslíte, proč jsme někdy tak líní, sobečtí a nezodpovědní? Proč se snažíme některé práce obejít nebo odflinknout? Už to malé dítě nerado uklízí hračky a stejně tak později nerado píše úkoly, myje nádobí. Ale nemyslete si, že jde o nějaký moderní problém a že dřív bylo všechno jiné.

Nebylo! Už v knize knih se dovídáme, že v městě Tesalonika někteří lidé propadli lenosti, pořádně nepracovali a vedli zahálčivý život. Proto dostávají dopis, v němž čtou: „Kdo nechce pracovat, ať nejí!“ a jsou vybízeni, aby žili řádně a živili se vlastní prací.

A jak jsme na tom my? Pochopitelně, že většina z nás někde pracuje. Ale děláme vždy to, co je třeba a řídíme se tím, abychom dávali dobrý příklad? Jestli ne, zkusme to hned teď. Mimochodem – nečeká v kuchyni nějaké špinavé nádobí?