Myslím, že by byl otrávený z toho, že zájem se soustřeďuje na jeho osobu, nikoli na to, oč mu šlo. Totiž o právo postavit se zákonné autoritě, jedná–li proti lidskosti. Byl mužem obrovského sociálního cítění, rytířské odvahy a houževnatosti, ale nekoketoval se slávou. Stál o prosazení pravdy. Oslovoval běžný lid sdělnou řečí, elaborátům o něm vycházejících by nerozuměl a nepřikládal jim význam. Nevím, nakolik byl snílek a špatný politik, když neodhadl koncilní atmosféru, která jeho při považovala za druhořadou, předem rozhodnutou. Spíš mne napadlo pohrát si s myšlenkou, co by dělal Hus dnes. Byl v rámci své doby muž velmi vzdělaný a pracovitý. Nebyl rebel, ani revolucionář. Žil v čase plném napětí a jeho nepřítelem byla moc. Dnes chce mít každý pokoj, starat se jen o sebe.

Co by Hus dnes dělal? Myslím, že by nestál mimo politiku. „Politika je svinstvo,“ říkají lidé v anketách a dodávají: „S tím nechci nic mít!“ Hus by věděl, že takový přístup je únikový. A on nebyl mužem úniku. Šel by do politiky. Byl by sice šokován atheismem, ale určitě by byl aktivní. Nestal by se ministrem, ale poradcem, protože ministr se řídí poradcem. Když šel Václav Havel do prezidentování, „strašně se mu nechtělo.“ Ale šel do toho proto, že neznal v té chvíli lepší variantu. A fakt mu nešlo o slávu, ale o národ. Jednal husovsky. Jak to dopadlo, to zatím není úplně jasné, ale výchozí bod byl husovsky čistý.

(7. července 2007)