V r. 399 př. n. l. byl postaven před soud pro údajně nerespektování státního náboženství a odsouzen k smrti. Jeho přátelé, kteří věděli, jak je křivě obviněn, se mu snažili pomoci. Jeho reakce byla překvapivá: „… I kdybyste mi snad řekli: Sokrate, my nyní Anyta neuposlechneme, nýbrž tě osvobozujeme, avšak pod tou podmínkou, že se už nebudeš zabývat tímto zkoumáním ani filozofovat; pakli však budeš přistižen, že to ještě děláš, zemřeš. Kdybyste mě tedy, opakuji, chtěli za těchto podmínek osvobodit, řekl bych vám: Děkuji vám, občané Athénští, a jste hodní, ale budu poslouchat více boha nežli vás, a pokud budu dýchat a budu schopen, buďte si jisti, že nepřestanu filozofovat a domlouvat vám a vykládat každému, s kýmkoli z vás se kdy potkám, po svém obvyklém způsobu: Ty, výborný muži, jsi Athéňan, občan obce, která je největší a nejproslulejší svou moudrostí a mocí, a ty se nestydíš starat se o peníze, abys jich měl co nejvíce, i o pověst a čest, avšak o rozum a pravdu a o duši, aby byla co nejlepší, o to se nestaráš ani nepečuješ?“

Hlas svědomí byl silnější než hlas lidu a také silnější než strach. I my jsme často vystavováni různým zkouškám. Mysleme na následky a nenechme hlas svého těla ani hlas svého srdce, byť zněl jakkoliv líbivě, přehlušit hlas svědomí.

(15. června 2007)