Tento článek a mnoho dalších najdete také v magazínu Víkend, který je standardně součástí sobotních tištěných Deníků, nebo právě zde v naší placené webové verzi.

Původně se Antonie Nedošinská rozená Valečková (26. června 1885–17. července 1950) měla stát švadlenou. Nakonec ji ale zlákal svět divadla, jemuž se věnovala v ochotnickém souboru a zároveň navštěvovala soukromé herecké kurzy u Karla Želenského. I přes nevoli rodičů, kteří ji od divadla zrazovali, protože – zejména podle maminky – nebyla na herečku dost hezká, začínala profesionálně hrát s kočovnými hereckými společnostmi. Později se provdala za herce Jiřího Nedošinského, s nímž po návratu „ze světa“ zakotvili v pražském Švandově divadle na Smíchově.

Rudolf Hrušínský ve filmu Pasians.
Rudolf Hrušínský. Role žil, u piva mlčel a z politiky odcházel roztrpčen

Jiří v tomto divadle působil až do své smrti (zemřel předčasně 8. listopadu 1923 v Praze ve věku pouhých čtyřiceti tří let). Byl skvělým představitelem bodrých a vážených pánů i tatíků, kterým dodával záporné i kladné charaktery. Své postavy podtrhoval zejména svou fyziognomií, hmotnější a hřmotnější postavou. Ve Švandově divadle kromě hraní rovněž režíroval (například inscenace Pandořina skřínka). Antonie Nedošinská byla posléze (od roku 1928 až do roku 1940) členkou Národního divadla v Praze.

Hostovala i v dalších divadlech, například Dělnickém divadle v Kladně, v pražském Intimním divadle, v Divadle na Vinohradech, v plzeňském a Východočeském divadle. Za všechny postavy, jimž propůjčila tvář, jmenujme třeba Teklu v Gogolově Ženitbě, Kláskovou v Jiráskově Lucerně či Mastílkovou ve Fidlovačce.

Adina Mandlová, prvorepubliková hvězda českých filmů
Adina Mandlová. Vždy si šla tvrdě za svým, štěstí našla až po boku homosexuála

Skutečnou slávu jí ale přinesl až film – od roku 1916 si zahrála v osmatřiceti němých snímcích. Poprvé ztvárnila paní radovou ve Zlatém srdéčku, k dalším titulům patří Vdavky Nanynky Kulichovy, Do panského stavu, Otec Kondelík a ženich Vejvara I a II, Dobrý voják Švejk, Švejk na frontě či Falešná kočička. Už v nich se Antonie Nedošinská stala výraznou představitelkou bodrých žen z lidu, citlivých a dobrosrdečných maminek. Diváckou oblibu si získala díky svému neokázalému civilnímu hereckému projevu a lidovosti.

Nejčastějším partnerem byl Theodor Pištěk

Jejím nejčastějším partnerem byl ve filmu Theodor Pištěk, většinou spolu hráli manžele. Stali se tak vlastně historicky první slavnou filmovou dvojicí českého filmu. A mnozí diváci si mysleli, že jsou jí i ve skutečnosti. Konkrétně se společně objevili v komediích Strýček z Ameriky, Matka Kráčmerka, Dokud máš maminku, Studentská máma, Barbora řádí, Kariéra matky Lízalky, Klapzubova XI nebo Cech panen kutnohorských.

Upoutávka, Anny Ondráková
Anny Ondráková: byla větší hvězdou než Lída Baarová, dráhu herečky si vysnila

Antonie Nedošinská se ale dokázala uplatnit nejen v rolích hodných a chápajících matek a tetiček, vytvořila i několik složitých dramatických a psychologických úloh. A uměla hrát i zlé a nesnášenlivé ženy (například majitelka nevěstince v Tonce Šibenici, poněmčená Mastílková ve Fidlovačce, panovačná majitelka domu Anna Faktorová v Domě na předměstí či bezcitná vdova Šustrová v dramatu U snědeného krámu).

Naposled se objevila ve snímku režiséra Martina Friče Čapkovy povídky v roličce hospodyně Máry. Celkem za svůj život ztvárnila na stovku filmových postav. V roce 1946 obdržela čestný titul Průkopnice českého filmu, jíž zůstala až do dnešních dob.

Ze života Antonie Nedošinské

* Hereččin manžel Jiří Nedošinský debutoval ve filmu v roce 1917 v komedii Pražští adamité, kde hrál postavu obávaného vrchního plavčíka Maňase. Film se dostal do historie československé kinematografie svými prvními dvojnickými triky. Byl také jako jeden z prvních prodán do zahraničí. Antonie Nedošinská přežila svého muže o sedmadvacet let. Jeho památce zůstala věrná po celý život.

* Zemřela ve věku pětašedesát let v Poděbradech, kam se jezdila léčit s nemocným srdcem.

* Manželé spolu měli dceru Jiřinu, herečka se dočkala i narození vnoučat.

* Všichni jsou pochováni na hřbitově Malvazinky v Praze.

* Vedle divadla a filmu spolupracovala Antonie Nedošinská i s rozhlasem.

* V pražských Košířích je po ní pojmenovaná ulice, ovšem nesprávně – jako ulice Nedošínské.