Originální bicykly z Josefova. Divokolo brázdí festivaly i cirkusová šapitó

Na kole začal tvůrce Divokol jezdit z nutnosti, protože přišel o řidičský průkaz. Když poprvé na kolo nasedl, ještě zdaleka netušil, kam a nakolik fatálně tím svůj život nasměřuje. Zpočátku shromažďoval a zprovozňoval stará kola pro organizátory metalového festivalu Brutal Assault, kam se každoročně sjíždějí tisíce fanoušků z celého světa. Posléze se mu pod rukama začala rodit vozítka nevídaných tvarů a konstrukcí.

„Jsem bývalý motorkář a řídítka jsou spojující prvek s tím, co jsem začal dělat. Z Prahy jsem do Josefova před lety přišel spolu s festivalem Brutal Assault. V první fázi jsem festival mobilizoval, aby se dalo jezdit na kolech. To byl původní hybný moment,“ vzpomíná Aleš Černý.

Z vepřína udělali firmu na elektromotorky. Jezdí na nich i celebrity v USA

Prvního favorita dostal od kamaráda, posléze začal vyřazená a nepotřebná kola shromažďovat sám. Nevyčerpatelný zdrojem jsou pro něj sběrné dvory, nyní už mu lidé vysloužilé bicykly vozí sami.

V umělecké dílně v josefovské pevnosti jich má desítky. Stará kola, které už nemá smysl opravovat, rozřeže a následně svařuje do netradičních konstrukcí. Výsledkem jsou originály, ani jedno divokolo není stejné.

Originální bicykly brázdí festivaly i cirkusová šapitóZdroj: se svolením Aleše Černého

Svým přístupem se myšlenkově hlásí k tak zvanému trash artu. „Pokud jdou opravit nebo jsou něčím zajímavá, zachovám je, jak jsou. Pokud ne, rozřežu je a udělám z nich dvoukolo, trojkolo nebo třeba sajdkáru. Jde o to, aby mohla dále sloužit. Mám rád zábavu, při které něco vzniká a ze které mají lidé radost nebo užitek. Výhoda recyklace je, že zdroje skoro nic nestojí. Možnosti jsou téměř neomezené, záleží jen na fantazii,“ říká Aleš Černý.

Všeuměl umí zaujmout i děti

Mezi vyřazenými koly má i exempláře staré desítky let, proslavené ukrajiny i předválečné premiery. Za tu dobu, co se neobvyklému umění věnuje, nashromáždil pět až šest stovek kol. Část z nich je vystavena v prvním patře josefovské galerie Prachárna. Při práci si výtvarník libuje v mechanických vychytávkách. Design „nových“ kol ponechává v původní, syrové podobě. Bizarnost jim kromě posvařovaných rámů dodávají také excentrické doplňky.

S označením profese, které se věnuje, dnes váhá. Na internetových stránkách umělecké kolonie Bastion IV je označen jako všeuměl. „Občas o mě píšou, že jsem umělec, architekt nebo výtvarník. Uznávám, že někdy to tak může působit,“ potvrzuje Aleš Černý.

Svůj první autobus koupil za všechny úspory. Dnes muž podniká v dopravě

Do jeho dílny docházejí i žáci ze Střední školy řemeslné v Jaroměři. „Má to určitou míru zábavnosti, takže to mladé láká. Jsou to kluci, které kola zajímají, sami na nich hodně jezdí. Jsou z oboru, takže je přitom i trochu vzdělávám, mají vlastní nápady, zkrátka se mi s nimi dobře pracuje,“ vysvětluje.

Pořádá také workshopy pro všechny, kteří se o jeho práci zajímají. „Mohou se u nás naučit obsluhovat svářečku a pracovat s ní, případně si něco vytvořit,“ dodává Aleš Černý.

Originální bicykly brázdí festivaly i cirkusová šapitóZdroj: se svolením Aleše Černého

Černého vozítka se zalíbila i divadelníkům z pražského Cirku La Putyka, kde účinkují v představení Cesty. Výjimečné jsou pro mě kousky podepsané od metalových kapel nebo kola s příběhem. „To je jedno z nich. Se synem si ho bereme s sebou do vlaku, když jedeme někam na výlet. Za skládačku nemusíme platit, přitom se na ni oba pohodlně vejdeme,“ směje se Aleš Černý, který je prý už asi mezi některými lidmi známí.