Jsme podnikem, který vsadil na chov skotu jako nosné odvětví. Tržby za mléko tvořily v roce 2008 cca 40% z celkových. Od roku 1996 jsme investovali 192 milionů korun, z toho cca 60% do živočišné výroby. Máme 1100 ks holštýnského skotu na třech mléčných farmách. První jsme rekonstruovali v roce 1995, další v roce 2000, v loňském roce poslední. S myšlenkami na budoucnost jsme vybrali nejmodernější technologie, stáj je osazena dojicími roboty LELY Astronaut A3, ctili jsme všechny požadavky welfare a zákonných norem.

Do výstavby jsme šli přes to, že jsme celkem třikrát neúspěšně žádali o podporu z Operačního programu a PRV. Proč jsme nebyli vybráni, jsme, mimo první pokus, nepochopili, zato jsme pochopili, že výklad pravidel SZIF lze měnit v průběhu příjmu žádostí (prodloužení lhůty příjmu v 6. kole je podobné). Musíme také přiznat, že jsme podporu na výstavbu kejdové jímky získali, a tím jsme se také mimo jiné zavázali k tomu, že ji budeme pět let využívat k účelu uvedeném ve smlouvě se SZIF o poskytnutí finanční pomoci, tedy pro hovězí kejdu.

Píšu o tom takto obšírně proto, že jsem stále názoru, že nelze pouze naříkat nad nepřízní osudu a vyjmenovávat, kdo nám ublížil. Je třeba se k problémům, stejně jako k argumentaci vůči tvůrcům podnikatelských podmínek či veřejnosti, stavět pozitivně a je třeba hledat vlastní rezervy k dosažení konkurenceschopnosti.

Problém je v tom, kde ještě rezervy hledat. Náklady na litr mléka se pohybují na úrovni cca 8,60 Kč/l, to je lehce pod úrovní nákladů podle analýzy UZEI.

Snažíme se snížit pracnost, i proto jsme koupili dojicí roboty, ale bez alespoň minima kvalitních lidí to stejně nepůjde. O mzdách je zbytečné se bavit. Pochopili jsme, že pokud naše holštýnky řádně nenakrmíme, můžeme se s nimi rozloučit. Z našich subdodavatelů – dodavatelů krmiv, plemenářských a veterinárních služeb – jsme přes výběrová řízení našli ty nejlevnější (se zárukou kvality). Připouštíme, že nějaké rezervy bychom ještě mohli najít například v organizaci práce. Tyto rezervy ale budou v řádu haléřů, rozhodně ne korun na litr mléka. Za dané situace prostě nevidíme cestu, jak se dostat na náklad šest korun na litr mléka. Pro rok 2009 jsme tak naplánovali ztrátu v živočišné výrobě více než 20 milionů korun. Musíme se také ptát, zda proklamace „chov skotu je základem zemědělství“ je míněna vážně. Postup ministerstva zemědělství v otázce záchovné podpory chovatelů například na welfare zvířat nelze nazvat jinak než liknavým.

Potom je na místě otázka, jak dlouho lze vydržet a co pro to můžeme udělat.

Nejsme schopni ovlivnit konkurenceschopnost EU v rámci světového obchodu. Pět let od vstupu do EU už víme, že v zemědělství (a jak lze dnes vidět ani v jiných oborech) nelze nalézt ryzí tržní kapitalismus, i když ho tam někteří stále ještě hledají. Z toho lze také vyvodit, že o bytí nebo nebytí zemědělství rozhoduje, bohužel, síla státního rozpočtu a chuť vlády nějaké zemědělství mít. Z tohoto pohledu je třeba chápat i nedávnou demonstraci v Praze, která měla především upozornit na problém. Je také pravda, že v současné době výpadek tržeb za mléko nejsme schopni nahradit jinou komoditou.
Nezbývá než bojovat za to, abychom měli v rámci Evropy férové podmínky a nemuseli sledovat, jak roste produkce původních zemí EU na úkor nových. Dále aby se omezila neúměrná síla obchodních řetězců a o zisk ve spotřebitelské vertikále se podělily s prvovýrobci a zpracovateli. Nezbývá než si přát, aby zemědělci pochopili, že pro vyrovnání globálním hráčům na globálním trhu je třeba se spojovat a že dnes už i národní hranice jsou možná příliš těsné.

Přál bych si, abychom mohli souhlasit s majitelem firmy HORSCH, že finanční krize je to nejlepší, co nás mohlo potkat, protože vrátí svět z výšin spekulací k základním hodnotám. Protože pokud s tím budeme ještě za dva roky souhlasit, bude to znamenat, že jsme přežili.

Ing. Jaroslav Vaňous
ZD Sloupnice