Vysoké Mýto – Polská Bydhošť hostila mistrovství světa juniorů v atletice. Šampionátu se zúčastnilo 157 zemí. Ve výsledcích můžeme najít velké federace, jako je USA , Jamajka, Francie, Keňa, Etiopie, Německo, nebo malinkaté atletické země či ostrovy jako Barbados, Kosovo, Seychely a Aruba. V porovnání s mistrovstvím Evropy je světové klání naprosto odlišnou kategorií nejen díky počtu startujících a délce trvání, ale především pro kvalitu výkonů. Většina medailistů z letošního juniorského mistrovství již teď nabrala se svými ambicemi směr olympijské hry a vesměs to budou ambice medailové. Kvalita výkonů si nic nezadá s výkony dospělých závodníků.
Vysokomýtská atletka ZDEŇKA SEIDLOVÁ se představila na ploše hlavního stadionu hned pětkrát v šesti dnech a její vystoupení bylo opravdu vynikající. Štafetu na 4 x 400 metrů dovedla do finále mezi osm nejlepších ve svém osobním štafetovém rekordu 52,76 sekundy, štafeta ve finále doběhla senzačně sedmá. Svou individuální pouť šampionátem zastavila ve vysněném semifinále a i zde dokázala pokořit osobní maximum, nově má hodnotu 53,95 sekundy. Že byla cesta k těmto výsledkům letos nesmírně složitá, možná nejsložitější v kariéře, ví dobře nejen trenér, ale i sama závodnice.

Na mistrovství světa jste byla nejvytíženější závodnicí z celého týmu. Jak jste se s tím poprala?
Startovala jsem hned první den a poslední start mě čekal naopak poslední den mistrovství. Užila jsem si jen jediný volný den, který jsem obětovala regeneraci a přípravám na štafety. Neměla jsem tolik času na omrknutí města jako ostatní atleti. Ti navštívili dokonce místní vyhlášenou zoologickou zahradu. Mě to vůbec nemrzí, neskutečně jsem si závody užívala. Jsem posledním rokem juniorka, je to můj poslední mládežnický šampionát, chtěla jsem si užít atmosféru nádherného stadionu úplně naplno a soustředit se na své výkony. Myslím si, že se mi podařilo dobře pracovat i s nervozitou, možná nejlépe, jak jsem to kdy zvládla. Nikdo ode mě nic nečekal, pomohlo i to, že mi nefungoval telefon a neměla jsem internet. Nic jsem nečetla, ničím se nerozptylovala. Taky jsem se cítila dobře v trénincích a závodech, to bylo také důležité. Největší únava se dostavila až v den odjezdu. Takže teď zasloužené volno.

Předvedla jste výborný individuální výkon na 400 metrů. Jste šestnáctá na světě, a co říkáte svým časům ve štafetě?
MusSEDMÉ MÍSTO ve finále štafetového závodu vybojovala česká sestava. Na snímku je kompletní pětka v rozcvičovací hale.ím říct, že sezona byla pořádně zašmodrchaná a složitá s množstvím neočekávaných věcí. Byl to pro trenéra veliký oříšek. Bylo těžké postavit přípravu. Měla jsem zraněný kotník z halové sezony, do toho byla maturita a věci okolo ní, a ještě mě teď trápil sedací nerv. Takže to měl trenér opravdu těžké. Upřímně jsem se svým výkonem nadmíru spokojená. Každý si přeje běžet nejlepší časy na vrcholu sezony. To se povedlo i s osobákem. Šla jsem na start s tím, že bych si moc přála postoupit do semifinále alespoň na malé q (na čas, poz. red.). To, že jsem postoupila na velké Q (přímý postup, poz. red.), bylo překvapení pro všechny. Hlavně po tom, jak jsem během sezony vypadala v závodech mnohdy i běžecky nepěkně. Navíc když jsme viděli tu konkurenci, která byla proti minulému mistrovství světa v Eugene větší, tak jsem tomu nemohla věřit, co se povedlo. Radost a euforii jsem projevila i slzičkami štěstí. Být šestnáctá na světě a z toho pátá v Evropě je pro mě neuvěřitelné.

A časy ve štafetě?
Zdeňka Seidlová s trenérem Lukášem Dejdarem.Tomu sama nedokážu porozumět. Nevím, kde jsem vzala energii a sílu se takhle zmáčknout (v rozběhu zaběhla svůj štafetový osobní rekord dle měření IAAF 52,76 sekundy a ve finále 53,09 sekundy, poz. red.). Moc mě to těší, vidím, co ve mně je, a dodává mi to motivaci na sobě neustále pracovat, makat. Vždycky se mi štafety běhaly dobře, mám ráda i ten kontakt, co tam je. Ty časy jsou pro mě po tom všem skoro až neuvěřitelné. Před šampionátem jsem už toho trénování a závodění měla docela plné kecky a musela jsem trenérovi pěkně lézt na nervy. Je mi i líto, že jsem chvílemi před odjezdem zapochybovala, zda ty tréninky, co mi dává, jsou správné. Formu načasoval ale perfektně a vygradovala ve správný čas. Patří mu největší dík…