Welsch: Můj tým mě potřeboval už teď!

Eurobasket v Rumunsku 7. září. Utkání sedmého kola Kooperativa NBL proti Nymburku 4. listopadu. Co znamenají tyto dva datumy? Dobu, kdy, teď již znovu, pardubický basketbalista Jiří Welsch nenastoupil k jedinému zápasu. Přesto se po třech trénincích s novými spoluhráči odhodlal k velkému kroku. Pomohl vytrhnout týmu trn z paty. Prohře 73:95 se svým bývalým zaměstnavatelem však zabránit nemohl.

Před utkáním s Nymburkem jste zvažoval, že nenastoupíte. Proč to váhání?
Ovlivňovalo to několik faktorů. Především jsem měl téměř dva měsíce basketbalové nečinnosti. Trenéru Ellu Sandersovi a generálním manažerovi Martinu Markovi jsem před příchodem řekl, že potřebuji minimálně dva týdny tréninku. Na to, abych se dostal do nějaké formy.

Den před zápasem jste se rozhodl, že do toho půjdete. Co vás nakonec přimělo?
Po týdenním individuálním tréninku s koučem Dušanem Bohunickým přišla nabídka, abych se zapojil do společné přípravy týmu. Hned jsem to přivítal, protože hrát pět na pět bylo to, co mi nejvíc chybělo. Do toho byl suspendován Dominez Burnett. Ve čtvrtek za mnou přišel Ell, že by potřeboval, abych nastoupil. Řekl jsem mu, že ano, ale že nemohou očekávat zázraky.

Zdroj: Deník/ Luboš Jeníček

Asi není lehké, vzhledem k věku i svému jménu, jít nerozehraný s kůží na trh. Přemýšlel jste o tom, že se můžete třeba i ztrapnit?
(směje se) Probíral jsem všechny možné scénáře. Ono opravdu není úplně jednoduché skoro už v osmatřiceti takhle začínat znovu. Nicméně jsem si po všech těch pro a proti uvědomil, že se nejedná o mě. Přišel jsem do Pardubic, abych pomohl týmu a tým mě potřeboval už teď.

Někteří sportovci si ale v podobných rozhodováních stojí tvrdě za svým. Jaromír Jágr při příchodu do Calgary stále návrat na led oddaloval…
V týdnu před utkáním jsem na každém kroku dostával otázku, zda je plánované, že nastoupím proti Nymburku. Moje odpověď zněla jednoznačně ne. Protože trénovat s týmem jen třikrát a pak naskočit proti největšímu favoritu, to bylo pro mě v tu chvíli nepředstavitelné. Nicméně v mém případě se situace vyvinula tak, že jsem se ani nemohl rozhodnout jinak.

Na druhou stranu až budete sepisovat paměti, kapitola: „Hned proti svým“ bude docela pikantní, nemyslíte?
(rozesměje se) Já to beru jako takovou hříčku osudu a trochu ironie. Snažil jsem před utkáním kontrolovat své emoce. Abych zbytečně na sebe nevytvářel tlak a nebyl tak nervózní. Nechtěl jsem se nechat strhnout významem utkání. Říkal jsem si: Hraješ první zápas a hned proti Nymburku, kde jsi byl pět let.

Ještě k Jágrovi. On podepsal klubu, který je pro něj jen další zastávkou po NHL, kdežto váš start proti Nymburku si přáli všichni pardubičtí fanoušci…
Já se nechci řídit očekáváním ostatních lidí. Samozřejmě, že fanoušků si vážím a cením, ale tohle bylo čistě jen moje rozhodnutí. Ano, Jaromír Jágr šel do anonymního klubu a v Calgary to bylo všechno jen o byznysu. V mém případě je to něco jiného. Pro mě je to emotivní návrat. Je v tom zapojeno hodně sentimentu a nostalgie. Osobní vazba na klub. Takže to moje chování je a musí být jiné.

Zdroj: Deník/ Luboš Jeníček

Věděl jste o tom, že nastupujete k jubilejnímu zápasu v nejvyšší české soutěži, a to s číslovkou 250?
Ne, dozvěděl jsem se to až po utkání z úst Františka Nerada, který si vede podobné statistiky. Je to další hříčka osudu.

Zápas s Nymburkem nabídl rozdílné poločasy. Jak byste zhodnotil ten první?
Mohu to posoudit z obou stran, neboť jsem byl u proher Nymburka v posledních dvou sezonách. První půli bych nazval Efekt Nymburk. Soupeři proti nám hráli uvolněně. Teď jsem na druhé straně a bylo to podobné. Do utkání jsme vstoupili agresivně, atakovat je a dostat Nymburk na paty. Hráli jsme velmi dobře, náš projev byl úžasný a atmosféra v hale fantastická.

Co zapříčinilo naopak špatný druhý poločas?
Přestávka nám trochu uškodila. Vypadli jsme z tempa a nástup do druhé půle už nebyl se stejnou energii. Rozhodl závěr třetí čtvrtiny. Jejich útočný doskok a schopnosti Raye, který dával těžké střely.