Vyoral se v play off vyždímal do dna. Síly na Eurobasket těžil z Rudého moře

Devětadvacetiletý rozehrávač se podílel na všech úspěších z poslední doby. Vše začalo postupem na světový šampionát po iks letech. V Číně pak Lvi získali senzační šesté místo. Tím si zajistili právo účasti v olympijské kvalifikaci. V Kanadě rozhodně nebyli favoritem, nicméně všem protivníkům, včetně domácích, zničili sen o pěti kruzích. Vyo startoval i v Tokiu, nicméně tam už Češi ze skupiny nepostoupili. Teď čeká partu nevyzpytatelných Eurobasket, který Česká republika spolupořádá. " Sami sobě i celému světu jsme dokázali, že v České republice basket hrát umíme. Navíc pro každého českého basketbalistu je sen zahrát si na mistrovství Evropy nebo světa doma. Myslím si, že to bude vyvrcholení jízdy naší úspěšné generace," říká Vyoral v rozhovoru pro Deník.

Přebolelo už zklamání z vypadnutí již v čtvrtfinále KNBL?

Už to zase vyšumělo.

Jak dlouho vám to leželo v hlavě?

Nebudu lhát, že to trvalo jen den. Já se ale pro tyto případy řídím heslem: Čas všechno spraví. Nemá cenu se v neúspěších babrat. Člověk musí jít dál.

Máte recept jak přebít zklamání, jak se odreagováváte?

Když máme po sezoně, tak se snažím provozovat jiné sporty než basket. Hraji tenis, jezdím na kole, plavu baví mě i beach volejbal.

Na čtyři vítězné je moc

Favorizované Brno jste přinutili k sedmi zápasům a v tom rozhodujícím bušili na semifinálovou bránu. Dalo se něco týmu vytknout?

Každý z týmu dal do série 150 procent. Všechny domácí zápasy jsme vyhráli a minimálně dvě utkání v Brně jsme měli rozehrané na vítězství. Stačilo u nich jednou vyhrát a mohli jsme jít dál.

Sypali jste si popel na hlavu mezi sebou, než že byste dostali za uši od vedení?

Přesně tak. Hrozně nás to mrzelo. Především to, že když jsme ve třetí čtvrtině posledního utkání překlopili skóre na naší stranu, nedokázali jsme vedení udržet.

Proč nevyšel Bekse postup mezi nejlepší čtyři ani letos, lépe řečeno potřetí v řadě?

Tým jsme měli dobrý. Nicméně v nadstavbě jsme schytali dost proher, které nás stály lepší umístění po základní části. A tím i výhodu domácího prostředí, kdy jsme jako šestý v pořadí museli hrát klíčový zápas venku.

Když tak mě opravte, ale zdálo se, jakoby vašemu týmu nešly v posledním utkání nohy…

Je to tak. Play off jsme odehráli solidně, bohužel nám v nejdůležitějším okamžiku odešly síly. V poslední čtvrtině už jsme se nemohli pomalu ani rozeběhnout. Chyběl nám obvyklý drajv. Celou sezonu jsme hráli prakticky v sedmi, osmi lidech. To je při počtu zápasů v lize, poháru a Alpe Adria Cupu, navíc pro někoho ještě v reprezentaci, až neúnosná porce. Do toho se ještě musí započítat cestování. Člověk si skoro vůbec neodpočinul. Je to ponaučení pro další sezonu. Musíme mít širší rotaci základních hráčů.

Chvílemi se opakovala situace z loňského čtvrtfinále, kdy spoluhráči nechávali tíhu odpovědnosti na vás, v duchu: Vyo to zařídí.

Nebyl jsem ale na palubovce sám. Takový Péťa Šafarčík makal v obraně úplně nadoraz. Je pravda, že nám to v útoku všem trochu skřípalo. Asi to ale tak je. Nevadí mi, když tým na mě spoléhá. Přece jenom mám za sebou mraky takhle důležitých zápasů. Ať už na klubové úrovni či v reprezentaci. Je však zapotřebí, aby se brát na sebe zodpovědnost naučili i mladší kluci. A neodevzdávali jen balony tahounům.

Zapomeňte na hladký postup, série je znovu otevřená

Nesílí pak ve vás pocit, že vše spasíte sám a berete na sebe i střely, které jsou už dopředu odsouzeny k zániku?

Samozřejmě, že by bylo lepší, kdybychom měli v týmu hodně hráčů, kteří mohou utkání rozhodnout. Tým nemůže spoléhat na jednoho, dva hráče. Vždyť i z pohledu obrany soupeře je to daleko jednodušší, než se mít na pozoru před celou pěticí.

Mluvil jste o úbytku sil. Jak dopadl váš rezervoár?

Abych se přiznal, tak jsem byl po posledním, navíc prohraném zápase, vyčerpán do dna. Skoro se nabízí říct, že v ten okamžik jsem byl rád za konec sezony. Už jsem byl fakt hrozně unavený. Člověk si musí alespoň někdy odpočinout, aby mohl načerpat nové síly.

Naznačujete tím snad, že jste přivítal Brnem nadělenou předčasnou dovolenou?

To zase ne. Jasně, že bych byl rád za postup do semifinále a hrál o nějakou medaili.

To by ovšem znamenalo ještě dvě série, kromě semifinále ještě o třetí místo. Zvládl byste to s nulovou kapacitou sil?

Nějak určitě. Mezi sériemi byl nějaký čas na odpočinek.

Co vůbec říkáte na současný model play off Kooperativa NBL?

Hrát na čtyři vítězné zápasy je šíleně moc. Navíc, když musíte absolvovat dvě utkání ve dvou dnech. Pro týmy, které točí méně lidí je prakticky nereálné hrát po celou dobu ve vysokém tempu.

Na ostrov i do pouště

Hovořil jste o odreagování sportem. Stačil jste zrealizovat nějakou dovolenou?

Ano. Byli jsme s přítelkyní na dvanáct dní v Egyptě. To mi pomohlo nasbírat nějakou energii a vrátit se zpátky. Potom jsem regeneroval v České republice, tak aby se hlava ocitla mimo basket.

Volili jste klidnější letovisko Marsa Alam nebo se vydali do rušnější Hurghady?

Vybrali jsme si Hurghadu.

Dáváte přednost lodním výletům nebo do pouště?

Vydali jsme se lodí, jak na nedaleký ostrov, tak na výlet na čtyřkolkách do pouště. Líbilo se mi obojí.

Od Rudého moře zpět k českým rybníkům. Na začátku září čeká českou reprezentaci start na domácím Eurobasketu. Jak se těšíte?

Určitě se těším moc. Před tím ještě musíme zvládnout poslední dva zápasy první fáze kvalifikace na mistrovství světa. Budeme spolu tři týdny, pak si dáme měsíc volno a celý srpen se budeme připravovat na Eurobasket. Co mám informace, v širší nominaci nás bude asi šestnáct. Z ní se na začátku září vybere finální dvanáctka.

Vyoral: Hledali jsme společnou cestu několik let

Budete v ní figurovat?

Pokusím se o závěrečnou nominaci porvat. Vím, že to nebude jednoduché. Máme spoustu výborných hráčů.

Zmínil jste kvalifikační okno. Důležitost vyhrávat nepřichází v nejlepší dobu. Nebude se někdo šetřit, aby se před jedním z vrcholů kariéry nezranil?

S tímhle postojem člověk do utkání jít nemůže. Pokud se někdo podvědomě šetří, tak tím spíše se mu něco stane. To mohu potvrdit z vlastní zkušenosti.

Nastoupí národní tým ke kvalifikačním zápasům se všemi hvězdami a je tedy postup do další fáze reálný?

Doneslo se ke mně, že by měli být všichni kluci.

To znamená, že Tomáš Satoranský i Jan Veselý?

Přesně tak.

Postup a pak se nezastavit…

Snil jste někdy o tom, že byste si mohl zahrát evropský šampionát před domácím publikem?

Pochopitelně. Pro každého českého basketbalistu je sen zahrát si na mistrovství Evropy nebo světa doma. Myslím si, že to bude vyvrcholení jízdy naší úspěšné generace.

Navíc je rozdíl startovat na šampionátu jako pořadatel bez velkých ambicí nebo celek, který může pomýšlet na medaile. Co říkáte?

Sami sobě i celému světu jsme dokázali, že v České republice basket hrát umíme. Šesté místo na mistrovství světa, probojovali jsme se na olympiádu na úkor Kanady a Řecka. Laťku jsme si nasadili opravdu vysoko. Máme dost zkušený a kvalitní tým na to, abychom minimálně postoupili ze skupiny.

Probírali jste už se spoluhráči cíl pro Eurobasket?

To jsme ještě zatím nestihli. Ale co kluky znám, tak každý bude chtít postoupit ze skupiny a pak se nezastavovat (směje se).

A co vaše tajné přání?

Samozřejmě zisk nějakého cenného kovu.

Váš otec získal stříbro na mistrovství Evropy 1985 v Německu. Jak hodně ho toužíte dorovnat?

Myslím, že nějakou medaili má (úsměv). Moc tedy nehrál, ale na to se historie neptá. Bylo by hezké rodinnou sbírku rozšířit.

Vyoral: Medailové oslavy jsme rozjížděli hlavně my

Hrajete basketbal Pardubice. Sledujete další pardubické kolektivní sporty jako fotbal či hokej?

Musím se přiznat, že pardubický fotbal moc nesleduji. To neznamená, že o dění nevím. Zachránili se v nejvyšší soutěži, dokončuje se jim stadion. Co se týče hokeje, s klukama z týmu ho sledujeme. Byli jsme i na pár zápasech Dynama v play off.

Naťukl jste rostoucí fotbalový stadion. Jaký ale máte názor na plánovanou, především hokejovou arénu?

Vidím to tak, že by byla potřebnější hala na basketbal a další podobně sporty. Hokejisté v posledních letech neuhráli nic světoborného, navíc halu mají. Myslím si, že by měla přijít řada i na nás. Jenže boj se odehrává a řídí v v horních vrstvách…

Hala nejen pro míčové sporty je plánována v projektu Dukla sportovní.

Bohužel tohle my hráči neovlivníme. Můžeme jen čekat, jak to dopadne. Každopádně bych si přál, aby v Pardubicích vyrostla hala na basketbal. Už bychom nemuseli pendlovat mezi Duklou a Dašickou. Logisticky by to bylo daleko jednodušší.