Ještě více zazářily české juniorky, když ve sprinterské štafetě pokořily ostrý limit pro účast na mistrovství světa.
V sestavě nechyběla ani ZDEŇKA SEIDLOVÁ (18). Běžela druhý úsek, v závěru společně se svými kolegyněmi čekala, jaký bude čas. Po chvíli napětí se na tabuli rozsvítilo 45,34. Radost mohla vypuknout naplno.

Počtvrté budete zapsána pod českým rekordem…
Je to parádní. Štafety jsme hodně pilovaly. Už vloni jsme se pokoušely je seběhat, ale to nám ještě nevyšlo. Pořád jsme to trénovaly a hodně pečlivě jsme trénovaly především předávky, což jsme rozebíraly i před kamerou. Zkoušely jsme to v chůzi, ve sprintu, zkrátka stále. Vůbec by nás nenapadlo, že se to podaří hned při prvním závodě, a navíc ihned po maturitě, protože jsme byly dvě holky maturantky v tom složení. Obě jsme byly hodně unavené, necítily jsme se, ale padlo to. Je to fakt krásné.

Juniorský rekord ve štafetě na stovce čekal na pokoření 11 let, tehdy byla v sestavě zajímavá jména, a teď tam od pátku figuruje i vaše…
Přesně tak. V té době tam byla i Denisa Rosolová. Hodně nás ale napínali organizátoři. Když jsme s holkami doběhly do cíle, tak nás odsunuli na čtvrté místo, ale ve skutečnosti jsme byly třetí. Opravdu jsme nevěděly, ale posléze vypukla euforie.

Nová hodnota je 45,34 sekundy. Ubraly jste 25 setin, což není málo.
Je to dost. Ale musely jsme. Hodně přísný limit vypsala atletická federace na mistrovství světa, protože i kdybychom pokořily český rekord, tak to pořád nemuselo znamenat limit, jelikož na tom krátkém sprintu je obrovská konkurence ve světě. Je známo, že Američanky a další jsou na tom daleko lépe. Hodně lidí nám nevěřilo, říkali, že jsme blázni, ale povedlo se.

Kvalifikace na mistrovství světa do Polska je toho jasným důkazem. Všem pochybovačům jste zavřely pusu…
Přesně tak. A to jsme si vědomy toho, že ještě máme rezervy, protože při druhé předávce, kdy jsem předávala kolík já Kateřině Vávrové, to ještě nebylo vypilované. Místo Káti měla být původně Barča Dvořáková, ale nepustilo ji do závodu zranění. Na poslední chvíli se tak muselo změnit složení a s Kačkou to nemáme tak naběhané. Myslíme, že rezervy jsou. Po maturitě byla únava a v top formě ještě nejsme. Prostor na ubrání dalších setin je.

Když vás poslouchám, vychází mi z toho, že vrchol tedy přijde na mistrovství světa?
Doufejme, že to tak bude (usmívá se).

Zásluhu na skvělém čase máte velkou, ale opomenout nemůžeme ani trenéra Lukáše Dejdara, který proseděl u videa spoustu času, aby našel slabiny a způsob jak čas zrychlit.
Trenérovi je potřeba poděkovat skutečně hodně, protože on tomu dal nejvíc. Studoval předávky, snažil se nás do toho tlačit, vysvětloval nám to a zároveň s námi měl velkou trpělivost. Dal tomu hodně. Hlavně on nám nejvíce věřil. Společně s ním má na tom podíl i Gabriela Dvořáková. Těmto dvěma bychom měly s holkami nejvíce poděkovat.

Vyjádřil se, že můžete běžet rychleji. Co je na tom pravdy?
Já si myslím, že to bude těžké. Přece jen už teď každá z nás má plnou hlavu svých individuálních startů. Bude složité dát do kupy vůbec to složení. Ale kdyby to všechno sedlo, tak mám pocit, že to určitě ještě jde.

Důležité bude si udržet stabilitu ve výkonech?
Ano. Budeme se chtít věnovat svým startům a sezona je různě roztahaná. Šampionáty jsou letos jinak než jindy, takže se všechno uvidí.

Ve štafetovém týmu nejste jen vy čtyři, které jste rekord zaběhly, ale trénuje vás více. Konkurence je velká a nikdo nemá své místo jisté pro vrchol, kterým bude šampionát v Polsku?
Je nás osm až dvanáct. Různě se holky proměňovaly. My, co jsme běžely, tak tři z nás měly dané, že by měly běžet, ale stále se neví. Kdykoliv se může stát, že se zkusí jiné složení, že jedna z nás se vymění a poběží se třeba lepší čas. Definitivní verdikt, kdo poběží na mistrovství světa, bude mít stejně trenér. Pro nás holky to znamená, že se pořád musíme soustředit a neustále podávat co nejlepší výkony, abychom si udržely místo.

Je reálné postoupit v Bydhošti do finále v konkurenci Američanek, Jamajčanek…
S tímhle časem, který jsme zaběhly, to dle mého názoru reálné je.

Ale úplně od věci ten čas ještě vylepšit nebude?
Stoprocentně. Ty limity jsou dané tak, abychom na světě nevyhořely, abychom tam hned nevypadly. Všechno se ukáže až na místě. My se pokusíme se ještě zlepšit.

Byl vůbec čas na oslavu v Ostravě?
Já jsem měla hned poté pomaturitní večírek, tudíž já jsem si tam trochu oslavila i rekordní čas, protože to se málokdy poštěstí. Jinak já všechno oslavuji až po celé sezoně. Letos mám ještě další cíle. Chci se účastnit mistrovství světa i v individuálním startu. Pak by oslava mohla být větší (směje se).

V úterý jste si zaběhla čtyřstovku na Memoriálu Ludvíka Daňka. Čas 55,62 sekundy..
První čtvrtka této sezony. Vyhrála jsem, ale s časem spokojená nejsem. Já jsem běžela strašně rychle „dvoukilo", kdy jsem si skoro dala osobák na dvoustovce na trati čtyři sta metrů (směje se). Holky se mi smály a říkaly mi, že kdybych zastavila, že bych si mohla zapsat dobrý čas do tabulek. Poslední cílová rovinka byla tím pádem hodně o morálu. Fakt jsem myslela, že zastavím. Velkou roli hrálo i to, že jsem šla z plného tréninku. Z času si nic nedělám, spokojená nejsem. Uvidíme na dalším závodě v rámci extraligy za čtrnáct dní.

Do té doby vás ještě něco určitě čeká?
Mimo soutěž bych chtěla jet na první ligu, kde asi zařadíme sprinty, abych se rozběhala. Pak je extraliga, následně mistrovství republiky dospělých v Táboře a mistrovství republiky juniorů v Třinci.