Každý, kdo hraje nějaký kolektivní sport, jistě potvrdí, že při něm zažil hromadu legrace. Vyhlášenými šprýmaři bývají volejbalisté, což potvrdili i námi oslovení trenéři. Českotřebovský Lubomír Vašina si vzpomněl na povedenou „storku“ z univerziády v Thajsku, zahanbit se nedal ani ústecký Rostislav Hanzelka.

Láska v Thajsku na první pohled

„Z volejbalu je strašná spousta historek, většinou hezké ty s malými dětmi, dost veselého se toho stalo během Týdne sportu v České Třebové. Hodně jsem toho zažil také u národního týmu, ale jednu opravdu veselou historku si pamatuji z univerziády, i když ta je tedy spíš pro dospělé,“ rozjíždí tajuplně povídání Lubomír Vašina. A to, co dále následuje, opravdu stojí za to: „Loni v Bankoku jsem působil u našeho výběru jako hlavní trenér. Dařilo se nám, skončili jsme nakonec devátí, což byl výborný výsledek, protože jsme prohráli pouze dva zápasy. Jeden z nich byl s Brazílií po boji 3:2! Takže na zápasy českého družstva chodilo hodně lidí. Od začátku nám chodila fandit strašně hezká Thajka, nádherná holka a pořád jednomu hráči, kterého nemohu jmenovat, posílala pusinky. Když jsme tam byli skoro čtrnáct dní a turnaj se chýlil ke konci, tak dotyčný borec sebral odvahu. Měli jsme překladatele, tak jsme jej požádali, aby slečnu nějak oslovil. Proběhla krátká komunikace, pak přišel Thajec za námi, strašně se smál. Teď si představte, že to byl chlap, ale tak nádhernej!“

Jak dále českotřebovský trenér přiznal, měl ohromné dilema, jestli to dotyčnému volajbalistovi říci, nakonec „ze srandy“ ještě chvilku počkal, jak se situace dále vyvine. „Ale věk ani post toho kluka vám neřeknu, abych ho neprozradil! Dotyčný hráč se s ´kráskou´ sešel v hale, tam to všechno prasklo a pak jsme měli věčné téma na celý večer. Seděli jsme, popíjeli a kdykoli prošla kolem nějaká ženská, tak jsme si říkali, že jí sáhneme na krk. Chlap se prý pozná tak, aspoň nám to řekl překladatel, že má ohryzek,“ přidal dobrou radu všem cestovatelům do Thajska, kteří by se zakoukali do nějaké pohledné dívky, Lubomír Vašina.

O tom, jak letěly boty přes plot

Rostislav Hanzelka hned na úvod přiznal, že černé chvilky a dramatické momenty si bohužel pamatuje mnohem důkladněji. Za třicet let, co se věnuje volajbalu, ovšem zažil také hodně veselí. A především jeho svěřenkyně v Ústí jej často nezklamaly.

„Těch příběhů mám víc. Jednou jsme jeli hrát s děvčaty extraligu do Prahy a jedna z klíčových opor měla den předtím slavit narozeniny. Slíbila, že to odehraje v pohodě a poprosila mě, zda bychom ji mohli vyzvednout v Sopotnici. Za dva dny jsme čekali s mikrobusem na dohodnutém místě a holka nikde. A najednou se objevila na louce, kde se pásly krávy, a běžela k mikrobusu. Jenže přehlédla, že jsou tam všude kravské výkaly, a tak po tom jela až dolů a ještě se stihla vyválet.

Pak s ní nikdo nechtěl sedět. V Praze se sice převlékla a už tolik nesmrděla, ale my věděli své,“ podotkl trenér.

Ústecké volejbalistky byly pod vedením Rostislava Hanzelky nebezpečné opravdu každému a dokumentuje to druhá veselá „storka“, ve které dokonale zesměšnily své mužské protějšky. „S partou děvčat, která na tom byla velice dobře, jsme jeli na turnaj do Kvasin, je to tak devět, deset let zpátky. Kategorii žákyň jsme vyhráli naprosto snadno, tak jsme poprosili pořadatele, aby nás zařadil do jiné skupiny. Dali nás do juniorek, tam si holky taky pořádně nezahrály. A protože chuť byla pořád, zkusily skupinu juniorů, kluky o tři, čtyři roky starší. Už nevím, s kým tenkrát naše hráčky hrály, ale jeden kluk tam řekl, že jestli ten zápas s nimi prohraje, tak hodí boty přes plot a s volejbalem nadobro končí. A jak to dopadlo? Nakonec prohrál a ty boty opravdu letěly přes plot. A není se čemu divit, naše holky vyhrály dokonce krajský přebor žen II. třídy, byly na tom opravdu velice dobře, a to jim mohlo být odhadem patnáct let,“ zakončil Rostislav Hanzelka, jenž v současnosti trénuje v Přerově, mimo jiné extraligové kadetky a juniorky, a v Ústí nad Orlicí každoročně pořádá Velkou cenu města.

JAN POKORNÝ