6. července
Dnešní den začal jako každý druhý. V 9 hodin jsme se odebrali snídat.
Nevím, jestli se nám to jen zdá, ale úroveň stravování jde rapidně dolů. Po „vydatné“ snídani nás čekalo balení na zápas. Boty, trenky, dres a fičíme do haly Smederevo, kde nás čeká univerzitní tým Hongkongu.
Kluci ze země mnoha možností byli od pohledu velice sympatičtí. Jejich vzrůst jim nebyl zrovna výhodou, ale veškeré své fyzické nedostatky nahrazovali neskutečnou bojovností. Pro nás byl zápas velice obtížný, jelikož my vyhrát museli, zatímco oni si jen chtěli zahrát. Po hodině a devíti minutách jsme ukončili třetí sadu esem a splnili tak papírové předpoklady výhrou 3:0 po setech 25:16, 25:12, 25:19.
Po zápase jsme se soupeři přátelsky vyfotili a popovídali. Takto bych si představoval Coubertinovu myšlenku „není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“!
Ani nás nemrzelo, že jsme nestihli oběd, protože stejně většina z nás měla v úmyslu zajít na jídlo podle své chuti. V okolí vesnice je spousta možností, jak se dobře a levně najíst.
Večerní trénink jsme udělali ve vesnici. Nejprve jsme využili posilovny k udržení výbušné síly, která bude nezbytně nutná do závěrečné fáze turnaje. Závěr tréninku ve vesnici jsme ukončili strečinkem (blízko velkého pódia, kde je se koná každý den několik koncertů), při kterém nás doprovázela živá hudba v podání revivalové skupiny Beatles.
Zítra nás čeká poslední zápas ve skupině se Spojenými arabskými emiráty a pokud vyhrajeme, absolvujeme základní skupinu bez porážky.
7. července
Při každém výjezdu z vesnice jak na trénink, tak na zápas, nás doprovází jedna nebo více policejních eskort. Smyslem je jak ochrana účastníků, tak hladký průběh cesty zacpanými bělehradskými ulicemi.
Dnes jsme jeli opět do nové haly blízko Bělehradu, městečko se jmenovalo Stará Pazova. Po příjezdu pro nás bylo připraveno malé pohoštění, které pro nás připravili místní volejbalisté. Trénink byl sice krátký, ale intenzivní.
Po tréninku následoval oběd, hodinka a půl času na odpočinek a už vyjíždíme k poslednímu zápasu základní skupiny opět do Smedereva.
Naším soupeřem je nám družstvo Spojených arabských emirátů, které má na svém kontě zatím dvě vítězství. Všichni věříme, že u toho zůstane i po našem zápase. Soupeř z nás má obrovský respekt, i když rozcvička byla varující, Arabové s míčem mlátili jako o život. Vyjma druhého setu, kdy soupeř hodně riskoval a téměř vše mu vycházelo, jsme měli zápas pod kontrolou a vítězíme 3:0 po setech 25:18, 25:21, 25:14 v rekordním čase 1 hodina a 4 minuty.
Cesta do vesnice je bouřlivá a radostná. Vyhráli jsme bez porážky jednu ze čtyř šestičlenných skupin a hlavně jsme si všichni volejbal užívali.
I proto jsme tady na univerziádě získali mnoho příznivců. Zítra máme poslední volný den, tak jsme chvilku poseděli, krátce jsme zhodnotili dosavadní působení na univerziádě, ale samozřejmě bylo cítit, že každý myslí na obrovsky důležité utkání o postup mezi čtyři nejlepší celky na univerziádním turnaji.
Ještě to nevíme na sto procent, ale zřejmě narazíme na družstvo Turecka, které vyhrálo poslední dvě univerziády. Nevadí, chuť hrát je a my máme vůli se s tímto faktem poprat, tady už si můžeme těžko vybírat soupeře. Do osmičky s námi postoupilo Rusko, Srbsko, Egypt, Polsko, Kanada, Brazílie a zmíněné Turecko. Jsme opravdu ve volejbalové světové elitě. Držte nám palce do dalších bojů.
Ještě pár výsledků, které jsem v pozdním příjezdu zachytil: fotbalisté prohráli s Itálií o postup do čtvrtfinále. Basketbalistky jsou ve čtyřce nejlepších i přes porážku od Američanek a přijela nová výprava akademických sportovců z Česka, převážně atletů.
close
zoom_in
