4. července
Od ranního probuzení bylo vše podřízeno večernímu utkání s Polskem. Po snídani jsme odjeli do blízké haly a trénink byl zaměřen na činnosti, ve kterých bychom jasného favorita mohli přehrát a dostat pod tlak. Sice jenom hodinový, ale intenzivní trénink přišel všem k duhu.
Přímo u vchodu haly byla otevřená restaurace v asijském stylu, v níž jsme si objednali malé kafíčko na otupění nervozity před utkáním. Samotné utkání se hrálo v nejdále situované hale pro volejbal, v 86 km vzdáleném Novim Sadu. Poláci si absolutně nepřipouštěli jakékoli herní problémy a i v univerzitních novinách se vyjadřovali, že neberou žádné jiné umístění ve skupině než první místo.
Jsem moc rád, že naše družstvo jim svým precizním a bojovným výkonem tuto myšlenku překazilo. Po fantastickém výkonu vyhráváme 3:1 na sety a naše radost nezná konce. Porazili jsme druhého silného soupeře a máme všechno ve svých rukou. V šestičlenné skupině nás čekají papírově slabší soupeři. Vedeme naši skupinu, ale do dalších zápasů jdeme s pokorou a odhodláním vítězit. Na zápas se přijeli podívat i rodiče Honzy Václavíka, který má mimo jiné v české výpravě sestru, která závodí v plaveckých disciplínách.
Zatím jsme všichni zdraví, což je další důležitý moment pro další vývoj v turnaji. Jsme příjemně unaveni a do vesnice přijíždíme něco po půlnoci. Po příjezdu jsme zaregistrovali v jednom ze čtrnácti ubytovacích bloků velké rušno. Po vyslání zvěda jsme zjistili, že v bloku u Korejců hoří. Nevíme, jak a proč požár vznikl, ale u požáru bylo osm hasících sborů, na sto padesát Korejců museli evakuovat, ale naštěstí se nikomu nic nestalo. Jdeme spát s myšlenkou zítřejšího volného dne a jednodenního odpočinku.
5. července
Ráno jme se sešli v 10 hodin. Krátce jsme zhodnotili včerejší úspěšné utkání a protože jsme měli volný den a na sportovištích se představilo mnoho českých sportovců, dohodli jsme se na individuální posilovně a návštěvě ostatních sportů.
Za celý den jsme stihli povzbudit naše stolní tenistky, plavce, gymnastky a asi nejvíce času jsme strávili na tenise, kde se hrála utkání jednotlivců a čtyřhry. Hrninová s Fraňkovou ve čtyřhře nemohly prohrát, protože jsme je hnali naším povzbuzováním (někdy prý na tenis až moc hlasitým) k vítězství nad Chorvatkami dvakrát v tiebreaku.
Převážná část kluků nebyla ani na obědě ve vesnici a vyzkoušeli jsme místní speciality. Mezi všemi vyhrálo mleté maso dělané na grilu - pleskavica a většina se dorazila super velkou sladkou palačinkou.
