Skokan roku… Gymnastika, atletika i šachy. V jeho životě se rok 2021 dá nazvat jako průlomový. Lednový veletoč v pardubickém basketbalovém klubu urychlil osobní trojskok. ADAM KONVALINKA se posunul z asistenta do pozice hlavního trenéra. Splnil hned první zadání, čímž si otevřel dveře k pokračování na lavičce Beksy. Čtvrtfinále už takový sukces nepřineslo. Týmu chyběly vítězné typy a s kolegy Radkem Nečasem i Dušanem Bohunickým musel šachovat se sestavou.

MÁLO VÍTĚZNÝCH TYPŮ

Jak byste celkově zhodnotil sezonu z pozice trenéra?

Pro mě má dva celky. Sedmnáct zápasů jsem fungoval jako asistent Kena Scalabroniho. Potom přišla vždy nepříjemná, leč pro mě pozičně příjemná změna. Nicméně to období před tou obměnou hlavního kouče moc příjemné nebylo. Konečné šesté místo je reálným obrazem našeho týmu. Přesto tak rychlé čtvrtfinále jsme nečekali. To můžeme brát jako neúspěch.

Ano, do ročníku 2020/2021 jste vstupoval jako asistent a ukončil ho jako hlavní trenér. Napadalo by vás to před jeho zahájením?

Ani náhodou. Když jsem před dvěma roky přicházel do Pardubic, nosil jsem v hlavě postupné cíle. Už iks let zpátky jsem si stanovil, že bych se chtěl jednou dostat do profi basketu. To se mi podařilo v Kooperativa NBL. Dalším krůčkem měl být posun k mládežnické reprezentaci a tím třetím vyzkoušet si pozici hlavního trenéra. Všechno se to nějak zvrtlo a během několika měsíců jsem si splnil ten nejvyšší cíl. A vlastně i sen. Na druhou stranu podobné změny bych už zažít nechtěl.

Vstup jste měl parádní. Z takřka neřešitelné situace, jste se protlačil s týmem do horní nadstavbové skupiny, která navíc neměla být šestičlenná, ale osmičlenná…

Těch nenadálých rozhodnutí bylo v průběhu sezony vícero. Jak pro nadstavbovou část, tak pro play off. Chápu to, protože doba byla opravdu nevyzpytatelná. Ale dozvědět se, že musíte skončit do šestého místa, když vám zbývá pět zápasů a vy si můžete dovolit prohrát jen jednou… Každopádně to byla obrovská výzva a my se k ní postavili čelem.

Nevygradovala ale forma týmu hodně předčasně?

Na rovinu říkám, že postup do skupiny A1 byl pro nás vrcholem sezony. Předváděli jsme jednoznačně nejlepší basket. Neměli jsme však na co čekat. Ocitli jsme se v klinči a museli jsme k zápasům přistupovat jako v play off. Bohužel tam jsme nebyli schopni na podobné výkony navázat. Asi jsme si vystříleli veškerý prach…

Čtvrtfinále zrcadlilo základní i nadstavbovou části. Ve smyslu ztracení dobře rozehraných zápasů. Co vy na to?

V nadstavbě jsme měli mnohem větší výpadky než v play off. Možná jsme se tím nechali uspat. Oba zápasy v Kolíně rozhodly vstupy do třetí čtvrtiny, kde jsme totálně zaspali. V domácím utkání naopak první poločas, kde jsme nebyli hodni toho hrát play off. Všechno to je o koncentraci, zkušenostech a zdravotním stavu. Vždyť my jsme snad jedno utkání neodehráli v kompletní sestavě…

A ještě bych zmínil kvalitativně omezený kádr. Na papíře se jevil jako silný a s Kolínem srovnatelný, nicméně na hřišti diametrální rozdíl, co říkáte?

Ve výsledku nerozhoduje kvalita, ale vůle a charakter. My máme v týmu mnohem méně vítězných typů než Kolín. Jmenoval bych jednoho hráče soupeře, kterým je Jirka Jelínek. Na hřišti sice stráví jen sedm minut, ale vždy si odvede, co má. Spíše ještě něco navíc.

ŠLI JSME HODNĚ NA SÍLU

Proč se vašemu týmu nepovedlo eliminovat žádnou kolínskou zbraň?

Alespoň jednu snad trochu. Myslím si, že jsme lídra Adama Číže drželi zkrátka. Na druhou stranu, když půjčil míč vedle, tak to za něj vzali ostatní. Hráči Kolína se těžko zastavují. Adam se stal MVP celé sezony, což mu přeji, nicméně pro mě základním kamenem kolínské hry je Lee Skinner.

CHTĚL BÝT SÁM… Po brzkém vyřazení ve čtvrtfinále neskrýval Adam Konvalinka rozpaky.CHTĚL BÝT SÁM… Po brzkém vyřazení ve čtvrtfinále neskrýval Adam Konvalinka rozpaky.Zdroj: Milan KříčekJaké byly hlavní důvody tak brzkého vypadnutí z vyřazovacích bojů?

Větší vůli po vítězství i zdravotní stav. Ze dne na den jsme řešili, kdo bude k dispozici. V neposlední řadě naše hra postrádala lehkost. Šli jsme hodně na sílu, do křeče. T.J. Dunans i Tomáš Vyoral tlačili na pilu více, než jsme potřebovali. Vyo chtěl za každou cenu vyhrát a věřil sám v sebe. Více sobě než svým spoluhráčům. To je na jednu straně dobře, ale na druhou špatně, protože jsme na to doplatili.

Aniž bych mu chtěl dělat advokáta, on věděl o limitech svých kolegů, a tak reagoval sobečtějším pojetím.

Určitě ho chápu a nikdo mu to asi nemůže mít za zlé. Nicméně, abyste uspěli v play off, musíte dostat do hry více hráčů. Nejlépe všechny.

Co se vám nepodařilo dostat do hlav hráčů? V čem vás v play off neposlouchali?

Propadli jsme v důrazu. Měli jsme problém se soupeři pořádně postavit. Snad až na třetí zápas. A neuvědomili si zásadní fakt. Vtloukali jsme jim do hlav, že každý míč, každý návrat do obrany může rozhodovat. Když jdete do utkání, soupeř má kolem šedesáti možností zakončení. To znamená vy musíte mít připraveno šedesát obran. No a my jsme propadli v něčem, co jsme sami chtěli praktikovat. Tedy rychlý přechod do protiútoku, aby se soupeř nestačil s námi vrátit. Samozřejmě situací je v zápase hodně a v základní části vás jedna, řekněme podceněná, nebolí. V play off však rozhodují maličkosti.

Před sérii jste přednesl teorii: Kdo vyhraje druhý zápas, ocitne se blíže postupu. Neležel však klíč k semifinálové bráně hned v tom prvním, kdy byl Kolín jako favorit viditelně nervózní?

Připouštím, že ležel. V prvním poločase jsme vedli o deset a mohlo to být i dvojnásobné vedení. Jenže v závěru jsme vyprodukovali chyby, které bychom neudělali snad ani v základní části. Na talíři jsme jim darovali sedm bodů a tím je nechali nadechnout. A oni po přestávce natáhli šňůru na 16:0…

Prozraďte, co se dělo v pardubické kabině o poločase?

Kluky jsme uklidňovali, protože kolínská šňůra činila „jen“ sedm bodů. Opakovali jsme jim, že hrajeme dobře a stále ještě vedeme. Úkol zněl znovu na ně zatlačit. Jenže začátek třetí čtvrtiny se stal opakem. Kolín se chytil nejjednodušší hrou a my jen koukali. Tenhle zápas rozhodl celou sérii.

Druhé utkání ovlivnila Dunansova aféra. Jak je trenérovi, když jeho svěřenec vyvede takovou šílenost?

Já jsem to neviděl. Soustředil jsem na odpískaný faul a dožadoval se toho, proč předchozí atak na Dunanse nebyl posouzen. Jeho nepřirozenou reakci jsem viděl až zpětně. Faul to nejspíše nebyl. A co předvedl T.J., na basketbalové palubovky rozhodně nepatří.

Třetí zápas v plné nahotě odkryl, jak byl tým v sezoně psychicky labilní..

Když se nedařilo, tak z tuctu hráčů bylo devět schopno vzít ručník a hodit ho do ringu. No a když jsme se ve třetí čtvrtině chytili, tak by si najednou rádi přidávali a cítili se být ublížení, že nemohou být na hřišti.

Role hlavního trenéra vám byla svěřena dočasně. Postupem do play off jste splnil zadaný cíl. V něm jste nepřidali nic navíc. Prodloužíte si si pobyt na lavičce Beksy?

Nemá cenu chodit kolem horké kaše. Domluva už leží na stole. S největší pravděpodobností budu v Pardubicích pokračovat.