Česká Třebová a volejbal, to k sobě patří asi tak jako zima a sníh. Letos se ve Třebové hraje druhá liga mužů, první liga juniorů, extraliga kadetů a navíc má oddíl další čtyři družstva. Kadetům se povedl velký úspěch na turnaji v Ostravě. Ze čtyř pokusů dvakrát zvítězili. Podle mnohých možná žádná sláva, ale když si uvědomíte, že ostatní týmy v extralize mají profesionální podmínky, jsou sportovními centry mládeže, staví to výkon Českotřebováků do úplně jiného světla. Manažer České Třebové LUBOMÍR VAŠINA se nám snažil alespoň trochu přiblížit, jak práce s mládeží ve městě lokomotiv vypadá.

Váš tým juniorů hraje první ligu, kterou hraje i Ústí nad Orlicí. Jaké tam má cíle?
Chceme být první, měli bychom výhodnou pozici pro play off. Prohráli jsme zatím jednou v Rychnově, kde to chlapci silně podcenili. Zbylá čtyři utkání odehráli ale výborně a zatím jsou druzí.

Uvažujete i o tom, že byste se pokusili proniknout do extraligy?
Chceme hrát co nejvýš a o postup bychom se hrozně rádi poprali. Teď je ale otázka, jestli by se nám podařilo dát dohromady seriózní zázemí pro tuto soutěž.

Je taková soutěž finančně hodně náročná?
Řeknu vám to takhle. S kadety jsme jeli na první kolo extraligy do Ostravy a celý víkend nás stál jednadvacet tisíc. S kadety je kol šest a s juniory dvanáct a kromě cestování je potřeba si připočíst i provozní náklady, jako je například hala…

Jakým způsobem se vlastně soutěž juniorů hraje?
Teď proběhla prvním rokem reorganizace soutěže. První liga se rozmělnila do šesti skupin po čtyřech a pěti účastnících. Z těchto skupin se budou tvořit různá play off. Ten systém je docela složitý. Dříve byl člověk zvyklý hrát dlouhodobé soutěže. Náročné je to i z organizačního hlediska, dopředu nevíme, kdy se budou hrát zápasy.

Kadeti České Třebové hrají nejvyšší českou soutěž. To je asi úplně jiný svět pro malý tým, jako je Česká Třebová…
Je velice důležité, že máme nastavenou vynikající spolupráci s oddíly z našeho regionu. Sami za sebe bychom soutěž hrát už nemohli. Vrcholová střediska mládeže si k sobě stahují ty nejlepší volejbalisty. My jsme s Ervěnicemi jediní v soutěži, kdo takovým střediskem není.

V šestičlenné skupině tak jste asi outsideři…
Papírově ano, máme ve skupině Ostravu, Brno, kam pravidelně odcházejí naši hráči a patří k oporám. Dále Zlín, Velké Meziříčí a Hradec Králové.

Na turnaji v Ostravě jste dva soupeře porazili…
Přesně, 3:0 jsme porazili Hradec Králové a Velké Meziříčí 3:1. My bojujeme proti týmům, které mají sportovní třídy, sportovní gymnázia.

V čem spočívá ta výhoda?
Mají ve školách navýšenou tělesnou výchovu a navíc trénují každý den. Minimálně jednou týdně trénují dvoufázově, k dispozici mají regeneraci, posilovnu, profesionálního trenéra, je toho dost.

Jak trénujete vy?
(úsměv) O dost méně. Kluci trénují ve svých oddílech a jak nám to dovolí čas v hale, sejdeme se společně. Kluci ve svých oddílech přesně ví, na čem mají pracovat. Velkou práci odvedou i jejich kluboví trenéři.

To je hodně zvláštní systém…
Je, ale zároveň je to jediný systém, který umožňuje hrát takovou soutěž. Byly doby, když jsme byli nejlepší v republice, ale pět hráčů chodilo tenkrát na průmyslovku a třídní paní Horáková nám vycházela hodně vstříc.

V tomu případě musíte v extralize trochu působit jako chudí příbuzní.
Trochu ano. Přijedeme třeba do Ostravy, kde hrajeme na sportovním gymnáziu, a tam družstvo trénuje a hraje. Má svoji šatnu, ne jen tak přechodně, ale je jeho. Navíc má k dispozici veškeré zázemí.

Nezlobte se na mě, ale potom nechápu, jak se s takovými „kolosy“ můžete vůbec měřit.
To je co? (smích). Já vám řeknu, čím to je. Dlouhodobě tady máme zajetou dobrou metodiku, která funguje. Kluci, kteří odcházejí, mají perfektně zvládnuté herní činnosti jednotlivce. Přijdou do nového mančaftu a jsou tam nejlepší, umí se ke všemu dobře postavit. Navíc musím i uznat, že máme štěstí v tom, že se tady a v okolí zkrátka rodí talentovaní hráči.

Říkal jste, že byste se chtěli prát o postup do extraligy i s juniory. S kým byste ale soutěž hráli, když vám z kadetů odcházejí nejlepší hráči pryč?
To sice odejdou, ale podle toho bychom nemohli hrát ani extraligu kadetů. Na jaře jsme v kadetech hráli s nějakou základní šestkou. Z ní jsou pryč tři hráči. Přesto jsme schopni vyhrát dva zápasy proti týmům, které sbírají nejlepší volejbalisty.

Určitě to není jako ve fotbale, ale má oddíl alespoň něco z toho, když hráč odejede například do Brna?
Měl by, existují směrnice ČVS o výchovném. Jenže kluby to na hráče zkoušejí takovými fintami, kdy tlačí i na rodiče. Snaží se to udělat tak, aby neplatily. Mělo by to být tak, že nějaké výchovné dostaneme, jenže rodičům třeba řeknou: my ho nechceme. Máme dělat problémy, můžeme jim ten odchod nějak komplikovat?

Asi ne…
Nemůžu, poslali by mě do kytek. Když jim nevysvětlíte, že je to především jejich ochrana a oddílu tím pomůžou, nebo to nepochopí, je to špatné. Na to jsme si ale už zvykli.

Prosadili se už třeba i někteří vaši mladíci v nejvyšší soutěži mužů?
Podívejte se třeba na soupisku extraligového sportovního centra mládeže Nymburk. V základní sestavě hrají tři kluci, kteří ještě hráli před dvěma lety extraligu kadetů tady u nás, a to Kuliha, Mlčuch a Fořt. Fořt je z Lanškrouna, ti dva kluci jsou z Dobrouče, ale od nás šli do Brna. V Brně hraje ještě Felgr a v reprezentaci kadetů je Chládek. Jinak musím připomenou, že i holky mají v extralize zastoupení. V Olympu hraje Duspivová a ve Frýdku – Místku Janďourková, kde je dokonce kapitánkou.

Jednají s vašimi hráči zájemci i při turnajích?
Samozřejmě jednají, jedeme na extraligu kadetů a přijdou za mnou trenéři, jestli mohou jít za tím, za tím a za tím.

Snažíte se vaše hráče udržet, nebo jim nebráníte?
Když je někdo dobrý, stejně ho neudržíte, tak to je. Zatrhnout jim to nechceme. Spíše je vyzýváme, aby všechno dobře zvážili máme zodpovědnost i za „mimotřebovské“.

Jak jste řekl, snaží se s vámi velké oddíly občas vyběhnout. Jaký přístup tedy máte vy k těm ještě menším v našem okrese?
Snažíme se všechno řešit domluvou. Nemáme vyloženě peníze na to, abychom hráče zaplatili. Funguje to tak, že si chceme vyjít vstříc. Kdybychom se nechtěli domlouvat s trenéry z okolí, asi bychom extraligu ve Třebové hráli, počtem bychom lidi dohromady dali. Kvalita by ale byla horší.