Kliknutím zvětšíteJako správný baskeťák navštívil EuroBasket, který měl, jak se říká, pod nosem. Účastník toho minulého z roku 2017 si při sledovaní hry z tribuny O2 areny i ve svých pětatřiceti rozšířil obzor.
„Basket se hrozně zrychlil. Ne snad ani tím, že by byli hráči rychlejší. Spíše jak díky příhrám a přesnosti o sobě vědí a tím jsou hru schopni strašně zrychlit. Pak jsou akce nebránitelné. Docela mě fascinovalo, že se týmy znaly a přitom se navzájem překvapovaly,“ říká pro Švrdlík pro Deník.
Zatím nejste moc úspěšným kapitánem. Neuzrál čas přejít už před čtvrtfinále?
Ale ony už ty dva toky před tím, než jsem dělal kapitána nebyly úspěšné. I když je pravda, že v loňském ročníku jsme měli k postupu k blízko. Naposledy jsme brali cenný kov v sezoně 2017/2018. Takže už je opravdu čas na změnu. Bylo by skvělé, kdyby nám v letošní sezoně všechno fungovalo. A my konečně uhráli zase medaili.
Proč to v posledních sezonách nevychází?
Je potřeba mít lepší výchozí pozici pro play off. Vždycky, když jsme roky před tím přešli přes čtvrtfinále, tak jsme do něj vstupovali ze druhého nebo třetího místa.
Autoritou snad jsem
Jedna věc je cíle vyřknout, druhá, a daleko těžší, je naplnit…
Pro nás bude nejdůležitější, abychom zůstali zdraví. Když jsme kompletní, tak můžeme dosáhnout hodně dobrých věcí. V loňské sezoně nás brzdila zranění, že jsme po většinu doby nemohli být všichni spolu. Pokud to v letošní vydržíme, pevně věřím tomu, že naplníme semifinálové cíle.
Neštve vás osobně umístění pod stupni vítězů o to víc, že nosíte pásku?
Mě už to štvalo už před tím jako hráče. Teď navíc musím na toto téma odpovídat na nepříjemné otázky (smích). V loňské sezoně jsme to dotáhli do sedmého zápasu a v něm jsme v poslední čtvrtině vedli. Ale k tomu bych se už nevracel. Čtvrtfinále s Brnem a vlastně celá sezona byly na vlnách. V jednu chvíli to vypadalo, že budeme do třetího místa a pak jsme byli rádi, že jsme skončili šestí.
Takže vyhrávat každý zápas, není pouhá fráze?
Pochopitelně. Budeme chtít vyhrát každý zápas, tedy alespoň já určitě. Když se jednou prohraje, tak se nic neřeší. No jo, jenže pak člověk zjistí, že mu chyběl právě ten zápas. Dohání se, ale v nadstavbové skupině je to těžší. V loňské sezoně jsme tam prohráli asi třikrát po sobě o bod. Když se prohraje zbytečně někdy v říjnu, tak se to potom sčítá.
V roli kapitána začnete kroutit třetí sezonu. Co vám tato funkce přinesla za poznatky?
V samotném zápase na to nemyslím. Spíše se jedná o věci okolo. Už jen to, že jsem se stal suverénně nejstarším v týmu. Když se nedaří, musím řešit věci mimo. Vedu týmové mítinky, kde si vyříkáváme spoustu věcí. Bylo to hlavně v sezoně, kdy působil u týmu Ken Scalabroni. Pokud se naopak vyhrává, tak to nikdo neřeší. Mluví se maximálně o nějakých blbinách.
Musíte v kabině zvyšovat hlas? Máte proslovy? Jste autoritou?
Neřekl, že bych měl proslovy. Na sáhodlouhá povídání nejsem. Nicméně, když je potřeba něco říct, tak to důrazně kabině sdělím. Navíc na to nejsem sám. Ze zkušenějších hráčů si berou slovo Tomáš Vyoral nebo Petr Šafarčík. Snažíme se mladší kluky usměrnit, když něco nefunguje, nebo se nám něco nelíbí. Autoritou snad jsem. Alespoň pro mladší kluky (posměje se).
Na Repešu jsem si musel zvyknout
Jaký je doplněný tým Beksy. Silnější, slabší, stejný?
Je obrovsky důležité, že se jádro týmu nezměnilo. Myslím si, že bychom mohli být silnější, protože máme širší rotaci. Nejen početně ale kvalitativně. Loňský ročník jsme rozjížděli v úzké rotaci. Bylo by fajn, kdybychom v tomto složení zůstali. Minulou sezonu se totiž přidávali hráči. Pořád se pro někoho opakovaly akce. Potřebujeme větší stabilitu, abychom nemuseli jen budovat. Vracet se k základům a učit se to samé. Máme video a ukazujeme si akce dokola. Rozebírají se stejné chyby, stále se mluví o tom stejném.
Jak je v obecné rovině zásadní nejen pro kapitána fakt, že u týmu zůstává trenér?
Velmi zásadní. Je dobré, že Dino Repeša zůstal. Za ten rok už jsme si zvykli na jeho praktiky. Co od nás vyžaduje. Já i přes svůj basketbalově pokročilý věk, jsem si také musel na něj zvyknout. Měl trochu jiný pohled na basketbal. Některé věci jsem před tím dělal jinak. Přinesl do hry nové prvky, které načerpal při angažmá se svým tátou. Teď stačí říct: Tohle jste dělali vloni a my už víme. K tomu se přidají noví tři čtyři hráči, kteří se to doučí. Ale většina už ví, co po nás bude chtít.
Nicméně prakticky celou přípravu jste absolvovali bez hlavního trenéra, který měl reprezentační povinnosti. Byl v tom nějaký problém?
Nebyl to až takový problém. Když přišel Vanja Miljkovič s oznámeními, že tohle jste dělali s Dinem, tak jsme věděli. Zpětně jsme mu byli schopni pomoct, když s něčím váhal. Dostal od Dina instrukce, které nám předával. Navíc spolu byli v dennodenní v komunikaci. Volali si, posílali emaily. Vanja to bral opravdu zodpovědně. V přípravě jsme se naběhali dost a dost. Mám za to, že splnil vše, co po něm kouč Repeša chtěl.
Ápropos. Nezdá se vám, že trochu připomínáte chorvatské béčko. Není ten vliv jedné země až moc silný?
Zatím je to v pohodě. Vždyť jsme všichni Slované (mrkne). Navíc Dino Repeša mluví česky. V tomto jsou potížisti Američani. Vytvářejí si skupinky. Robert Rikič i Mateo Čolak zapadli skvěle, nebude s nimi žádný problém. Robert už hrál v USK Praha. Jasně, každý má v týmu většího kamaráda. Nemyslím si, ale že se budou separovat od českých kluků.
Liga bude vyrovnanější
Jak byste zhodnotil přípravu z pohledu hráče?
V úvodu byla celkem náročná. Myslím ale, že byla vydařená. Škoda, že jsme si ani jednou nezahráli všichni spolu. Vždycky nám někdo chyběl. Ať už Petr Šafarčík nebo David Pekárek. Z tohoto pohledu je to škoda. Ale naše výkony měly vzestupnou tendenci. Předváděli jsme úseky, kdy naše hra vypadala dobře. Pak se objevily propady, kdy jsme hráli hůře. Není ale důležité vyhrávat v přípravě ale dobře začít sezonu.
Její velkou část tvořily přípravné zápasy. Jak dopadla konfrontace?
Nejdříve jsme měli tvrdou konfrontaci (pousměje se). Samozřejmě náš tým byl v jiné fázi přípravy. Navíc jsme do Německa odcestovali bez několika hráčů. Domácí nás přejeli. Ale potom se naše výkony zlepšovaly. Byť jsme hráli s Nymburkem v přípravě, tak remíza se počítá. Chtěli jsme hrát do rozhodnutí, ale soupeř nechtěl pokračovat. Asi se báli, že bychom mohli vyhrát (směje se). Potom jsme testovali formu ve Federálním poháru.
Soutěž se podstatně rozšířila. Jakou měly česko – slovenské bitvy úroveň?
Federální pohár berou na Slovensku daleko více prestižněji. Jsou tam týmy, které to tlačí. Takové Komárno šťavilo na výhru. I tak jsme ale měli zvítězit. Nechtěli jsme se však vydat ze všech sil. Víme, jak to bylo vloni , kdy jsme byli v úzké rotaci. A myslím si, že nás to potom stálo i některé zraněné. Výhodou, je že se hraje turnajově. Nemusíme objíždět více štací jednotlivě. Tým tráví více času spolu i mimo palubovku. Ale raději bych hrál blíž než v Komárně a Spišské Nové Vsi. Proto jsme byli rádi, že jsme závěrečnou fázi ode hráli v Kolíně.
Nakonec jste obsadili šestou příčku. Spokojenost?
Tento druh přípravných utkání je zajímavý v tom, že se hraje na výsledky. Na druhou stranu nebylo naším hlavním úkolem turnaj vyhrát, i když jsme pochopitelně chtěli. Ne se ale vydávat ze všech sil. Bylo by to kontraproduktivní vůči sezoně.
Jaká bude letošní Kooperativa NBL? Bude vyrovnanější za Nymburkem než v loňské sezoně?
Bude zase určitě hodně vyrovnaná. Nemyslím si, že tři, čtyři týmy utečou zbytku. V horní polovině tabulky to znovu bude pár výhrách. Týmy se budou prohazovat od druhého až do nějakého sedmého místa. Řekl bych, že Nymburk může prohrát vícekrát než jednou. Nevím, co udělají změny s Opavou. Jaká bude bez Markussona a hlavně Martina Gniadka. Ten byl pro ně ikonou a v obraně stěžejní hráč. Vůbec třeba nevím, co čekat od USK Praha. Může zamíchat pořadím.
Stejně jako hlavní kouč jste byl na EuroBasketu, tedy jen v roli diváka. Kolik jste navštívil zápasů?
Kromě utkání se Srbskem jsem byl na všech českých utkáních. A po jednom našem zápase jsem ještě zůstal na utkání Srbsko – Finsko. Takže jsem byl v O2 areně čtyřikrát.
Co jste vypozoroval z tribuny? Jaký je současný basketbal?
Tvrdší, ale hlavně se hrozně se zrychlil. Ne snad ani tím, že by byli hráči rychlejší. Spíše jak díky příhrám a přesnosti o sobě vědí a tím jsou hru schopni strašně zrychlit. Pak jsou akce nebránitelné. Docela mě fascinovalo, že se týmy znaly a přitom se navzájem překvapovaly. Pořád padalo kolem sta bodů. Třeba český tým měl problém, že nebyl schopný se v obraně zlepšit. Přitom měl protivníky naskautované. A co mě učarovalo byly individuální výkony největších hvězd týmů. Byli schopni se prosadit, přes jakoukoliv obranu.
Dají se nějaké prvky z Eura implantovat do pardubické hry?
Já myslím, že dají. Pokud budeme bazírovat na nějaké preciznosti provedení akcí. Mohli jsme vidět na EuroBasketu, že se nejednalo o žádné složité situace. Byly to věci, které vesměs děláme, ovšem byly dělány v rychlosti a preciznosti. Je jasné, že když v nich figurují hráči z NBA, tak budou mít vyšší úspěšnost provedení. Také jsem si všiml, že většina týmů vyvíjí na protivníka tlak po celý zápas. Už to není tak, že zacouváte za půlku a necháte soupeře hrát. To se ale nedá zvládat v úzké rotaci.
A zrovna reprezentační trenér Ginzburg sází na poměrně úzkou rotaci…
Přesně tak. To jsem poznal, když jsem byl na svém posledním reprezentačním okně. Také v české lize hraje hodně týmů na sedm, osm lidí. Opakuji v úzké rotaci se nedá uplatňovat celoplošný tlak. Musí se někde šetřit. Nejsme schopni celý zápas presovat a pak hrát dobře třicet minut v útoku. Když budeme zdraví a mít k dispozici deset hráčů, tak můžeme hrát i tímto způsobem.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
