S triatlonem začal sice až ve třiceti letech, i přesto se dokázal vypracovat mezi nejlepší na světě. Sedmatřicetiletý triatlonista Václav Glaser z České Třebové, který závodí za FORT SMC Ústí nad Orlicí, si přivezl medaili z mistrovství Evropy v Kodani, které se konalo na začátku července. Ve své kategorii veteránů 35 – 40 let skončil třetí a potvrdil tím, že letošní sezona mu vychází jako ještě nikdy předtím.

V kolika letech jste začal s triatlonem?

Já jsem nezačal úplně v prvopočátku s triatlonem. Nejdříve jsem lyžoval. Tehdy jsem skončil v juniorech v devatenácti letech. Pak jsem měl asi desetiletou pauzu a zhruba ve třiceti jsem začal s triatlonem. Chyběl mi nějaký sport.

Na mistrovství světa v Kodani jste vybojoval bronzovou medaili. Kolikátá je už ve vaší kariéře?

Z mezinárodních mistrovství mám druhou. Tu první jsem vyhrál na mistrovství Evropy v Karlových Varech v roce 2001. Jinak v republice jich bylo opravdu dost. Třeba letošní sezona začala naprosto senzačně. V prvním závodě, v mistrovství České republiky v duatlonu, jsem skončil třetí. Později následovalo mistrovství České republiky ve sprinttriatlonu, což je poloviční trať, kde jsem skončil druhý.

Bylo na závodě v Kodani něco zajímavého?

Byl to pro mě první závod, kdy jsem plaval v moři. Zažil jsem plavání v Dunaji, v jezerech, v nádržích a podobně. Tam to bylo poprvé v moři. Voda je tam méně slaná a také méně průzračná. To není jak v Chorvatsku. (směje se)

Voda v Dánsku však musela být studená, ne?

Moře tam bylo velmi studené. Organizátoři říkali, že týden před závodem měla voda 20°C. Ale když jsme plavali my, teplota vody nepřesáhla 15°C. Plavalo se v neoprenech, ale třeba Jana Jiroušková (českotřebovská triatlonistka) měla obrovské problémy a po plavání musela skončit. Někdy se stane, že se zima přes neopren do člověka zakousne a ten pak už vůbec není schopen na kole jet. Já jsem problémy neměl, jsem zvyklý. Když jsem v Čenkovicích, jezdím si ráno zaplavat do Jablonného nad Orlicí, kde je koupaliště napouštěné z potoka.

Jaký to byl pro vás pocit, když jste doběhl do cíle a věděl, že máte medaili?

Já ani nevím. Doběhl jsem a věděl jsem, že jsem třetí, ale nevěděl jsem, co je za mnou. Poslední dva kilometry jsem do toho musel dát vše, šel jsem úplně „do mrtva“. To nebylo jako v Karlových Varech, kde jsem si ten doběh do cíle opravdu užil.

Jak dlouho si myslíte, že se dá triatlon při této fyzické zátěži dělat?

Dlouho. Nejstarší sportovec, který se účastnil mistrovství Evropy, závodil v kategorii 75 - 79 let, ženy jsou na tom podobně.

Proč děláte triatlon, co vás na něm přitahuje?

Já jsem byl od začátku veden k individuálnímu sportu. Co si odpracuji, to je moje. V kolektivních sportech je to trochu jiné. Asi by mě naštvalo, kdybych tomu dával vše a viděl, že se někdo fláká nebo mu to nejde. Tady když se nepovede, tak si za to můžu sám.

Kterou z těch tří částí triatlonu máte nejraději?V čem si myslíte, že jste nejlepší?

U mě je to vyrovnané. Ale nejvíce bych měl asi zapracovat na běhu.

Máte už nějaký plán na letní přípravu?

Teď bych si chtěl hlavně odpočinout. O víkendu odjedeme s malou na chalupu za babičkou do Čenkovic. Zatím přemýšlím, zda se zúčastnit 21. července světového poháru v Kitzbühelu nebo nějakého jiného rakouského poháru. Ale spíše ten trénink budu směřovat ke konci srpna, kdy je 15. až 20. srpna mistrovství České republiky v Karlových Varech. Později 29. srpna až 1. září se koná mistrovství světa v Hamburku.

S jakým umístěním byste byl na mistrovství světa spokojený?

Na mistrovství světa jsou hodně silní Američané. Pro tyto věkové skupiny vždy záleží, kde se mistrovství světa či Evropy pořádá. V Kodani bylo hodně Britů a Dánů. Do Německa zase přijedou hlavně Němci, Rakušané a Holanďané. Ale kdybych doběhl do pátého místa, tak by to bylo nádherné.

Triatlon jako koníček musí zabírat hodně času. Jak to zvládáte společně s prací?

Já jsem obchodně technický referent ve firmě, která se zabývá orientačními systémy. Letos se dokonce i můj zaměstnavatel rozhodl, že mě bude sponzorovat a že mě podpoří. Díky němu jsem tu Kodaň měl hrazenou. Protože tohle by mi ani klub, za který závodím, nedokázal uhradit.

Jak u vás probíhá trénink, když přes den pracujete?

Ráno kolem páté vstávám a čas od půl šesté do sedmé trávím plaváním. Odpoledne po práci mě obvykle čeká běhání a jízda na kole.

Existuje reprezentace veteránů do 35 - 40 let? Jakým způsobem se nominujete na závody?

Pokud projevím zájem, svaz mě přihlásí. Ale hradím si to sám. Náš triatlonový svaz je na tom tak špatně, že nemá ani na úhradu letenek kolikrát svým nejlepším závodníkům. Ostatní si musí část uhradit a například junioři jeli do Kodaně dodávkou.

Vaše rodina jezdí s vámi?

Ne, moje holky triatlon vůbec nebaví. Ale tolerují mi to. (směje se)

Jak dlouho ještě chcete závodit?

Nevím. Příští rok mi bude 38 let. Ve své kategorii budu zase o rok starší a budu to mít zase o kus těžší. Přemýšlím nad tím, zda si nedat dva roky regenerační a jenom jezdit po Čechách. Pak bych to mohl zkusit zase ve „čtyřicátnících“. Je to opravdu velký rozdíl, když je závodníkovi pětatřicet nebo devětatřicet. To tělo stále hůře regeneruje. U mě je to se zdravím zatím dobré, až na to loňské mistrovství světa, kdy jsem spadl na kole a rozpáral si nohu.

Jak dlouho se vám to zranění léčilo?

To nic nebylo. Tam mě to zašili a tady jsem zašel za obvodním lékařem. Ten mě to vyčistil a zkontroloval. Antibiotika jsem si koupil sám. (směje se)