Mnozí členové Východočeské župy Pippichovy se jej osobně zúčastní a všichni budou sletové dění rozhodně pozorně sledovat.

Při pohledu na historii sokolského hnutí se může jevit jako malý zázrak, že v této podobě přežilo až do dnešních časů. Vždyť se často dostávalo „do křížku“ s nedemokratickými režimy, které se dostaly v naší zemi k moci. Nacisté i komunisté se jej snažili zničit a zašlapat do země. Nepovedlo se, sokolský duch přežil a i v nových dobách má široké veřejnosti co říci. Skvělá atmosféra na oblastních a župních sletech to dokládala.

„Je potřeba vždycky vzpomenout Masarykova slova: Bez Sokola by nebylo legií, bez legií by nebylo Československa. Dějiny byly popsané mnohokrát, ale připomínat si je musíme neustále,“ zdůraznil Miroslav Lipavský, starosta Tělocvičné jednoty Sokol Dolní Újezd a místostarosta Východočeské župy Pippichovy.

„Každý totalitní režim zakázal Sokol, každému vadilo pěstování těla i ducha a organizovanost na vysoké úrovni, vadilo, že lidé dokázali být aktivní. Člověk, který aktivní není, do Sokola nechodí, takový bude sedět u piva a nadávat. V Sokole byly vždy aktivní lidé a režim, který viděl tu sílu, tu jednotu, tu mohutnost, akceschopnost sokolských jednot, ho zakazoval,“ přemítá Miroslav Lipavský o tom, proč byla sokolská činnost v minulosti trnem v oku.

Podstatnou roli v přežití Sokola přes kritická léta sehrála skutečnost, že ačkoli zmizela organizace, tak se neztratil název. Bývalý režim si jej ochotně přivlastnil, byť pro svoje tělovýchovné jednoty. Důsledek byl jasný.

„Do Sokola jsme chodili, ať byl jakýkoli režim. Za sebe mohu říci, že jsem chodil do Sokola, i když jsme byli Tělovýchovná jednota Sokol Dolní Újezd pod tehdejším Českým svazem tělesné výchovy. To je velice důležité zmínit, že název Sokol se udržel v jednotách i tehdy, když neexistovala Česká obec Sokolská. A ještě významnější bylo, že zůstalo nejenom tohle tradiční jméno, ale nezměnila se ani tradiční náplň činnosti,“ uvedl starosta Lipavský.

„Lidé nemohli do toho pravého Sokola, ale chodili do tělovýchovných jednot pod ČSTV a věnovali se tam cvičení stejně tak jako předtím. A když bychom si vzali příklad těch spartakiád, pro jejich účastníky vždycky byla radost cvičit. Dnes jsou tyto akce vnímány všelijak, ano, nás není na ploše 250 tisíc, ale jen kolem dvacet tisíc, co však zůstalo, je to, že lidé chtějí cvičit, chtějí se ukázat, mají chuť se zapojit. A tohle přečkalo všechny obtížná časy,“ dodal Lipavský.

Jeho domovská jednota, byť těžiště její práce spočívá ve sportu, na tradice nezapomíná a hodlá se jim letos věnovat. Tím spíše při stém výročí československé samostatnosti. „Budeme spolu s dalšími organizacemi v obci připravovat oslavu 100 let vzniku republiky, máme nachystanou prvorepublikovou kavárnu se zapojením všech aktivních složek v Dolním Újezdu. Bude to i vzpomenutí na Sokoly z řad našich předků, na to, co dělali, protože národ, který nezná své dějiny, není národ. Připomínat si historii stojí za to,“ řekl Miroslav Lipavský.