Tenisu, ke kterému ji přivedl tatínek, se věnuje od svých dvanácti let. Na svém kontě má obrovskou řadu úspěchů.

Patříte ke světové špičce, v současné době jste na prvním místě žebříčku, jaký to je pocit, být nejlepší seniorkou světa?

Takhle se to nedá říci, momentálně jsem první na žebříčku na světě, ale nedá se říci, že jsem nejlepší, protože jsou ženy, které jsou lepší, se kterýma jsem nevyhrála, ale protože nehrají tolik turnajů a nemají body, tak jsou za mnou. Ale nemohu říci, že jsem nejlepší.

Kolik času vám zabírá trénink a jak často se mu věnujete?
Já nemám moc času na sebe trénovat. Jdu tak maximálně jednou týdně. Jsem ale tenisový trenér a mám pár lidí, kteří tenis hrají velmi dobře, takže si s nimi sem tam zatrénuji. Jinak na to ale nemám moc času.

Který z úspěchů, jichž jste dosáhla, je pro vás tím největším?
Nejvíce si vážím toho, když jsme vyhráli mistrovství světa a hned za tím je to, že jsem trojnásobnou mistryní Evropy z let 2008, 2009 a letos. To je pro mne také hodně důležité.

Jak jste prožívala úspěch Tomáše Berdycha ve Wimbledonu?
Všichni jsme mu strašně fandili, hrál skvěle, ale myslím, že ve finále zapomněl na to, co celý turnaj předváděl, asi ho svazovala nervozita, ale hrál skvěle. Myslím si, že do budoucna má na to, aby ve Wimbledonu zvítězil. Potřebuje ale ještě trošku psychicky dozrát.

Čeho byste chtěla ve své kariéře ještě dosáhnout? Co je vaším největším snem?
Když pominu to, že v našem věku musí člověk zůstat zdravý, aby se těchto veteránských soutěží mohl vůbec účastnit, tak takový můj tajný cíl je vyhrát mistrovství světa jednotlivců. To, co jsme vyhráli, to byla družstva, ale na mistrovství světa jednotlivců jsem byla zatím vždy jen druhá, to se mi ještě nepodařilo vyhrát. Je to prostě takový můj sen do budoucna.

Jak vnímáte změnu povrchu, že jste se kvůli počasí museli v Ústí nad Orlicí přesunout z venkovních kurtů do haly?
Celý turnaj byl skvělý, hrálo se vážně výborně. Počasí bylo super. Já mám horko moc ráda, takže mi ty vysoké teploty ani troch nevadily. To, že je hala k dispozici, je paráda. Protože jinak by se muselo čekat snad do odpoledne, než déšť ustane a začalo by se. Teď probíhala ještě dohrávka ze soboty, takže já bych se na řadu dostala možná až někdy večer. Takže já se hrou v hale nemám sebemenší problém. Já hraji rychle, takže mi to nevadí.

V čem je tedy ten nejzásadnější problém pro hráče, když musí přejít z antuky na koberec?

V té hře je obrovský rozdíl, tady je v hale koberec a tím pádem se míček úplně jinak odráží a odskakuje. Je to pak úplně jiná a rychlejší hra. Rozdíl je tedy velký, ale všichni máme stejné podmínky, tak si nemá nikdo na co stěžovat.

(hah)