Šroler dříve také aktivně závodil a jeho největším úspěchem je páté místo z mistrovství republiky, kterého se účastnil před sedmi lety.

Jste trenérem vicemistra světa v kulturistice, co to pro vás znamená?
Je to pro mě zadostiučinění a určitě se dá mluvit o vrcholu naší osmileté spolupráce, která bude i nadále pokračovat.

Je kulturistika sport, nebo soutěž krásy?
Když někoho trénuji, tak mu říkám, že to není o nějakém předvádění, o exhibicionismu, ale je to především o morálce. Kulturistika vás vybaví i do života. Nejde jenom o svaly, ale i o další atributy, které si člověk osvojí.

Když se zeptám jakéhokoliv kulturisty, zda je jeho sport čistý, řekne, že ano. To by ale byl na olympiádě, nemyslíte?
O tom, jaký sport na olympiádě je a není, rozhoduje mezinárodní olympijský výbor. Těžko říct, proč kulturistika není na olympiádě, nevím.

Dá se kulturistika porovnat například s krasobruslením?
Určitě. Je to sport, ve kterém nerozhodují stopky, góly, ale lidský faktor, rozhodčí.

Váš svěřenec Jindřich Popelář má za sebou nemilou aféru, kdy v roce 2006 odmítl jít na dopingovou zkoušku a byla mu tak zastavena činnost, jak jste tuto situaci vnímal jako trenér?
Dnešní praktiky dopingových komisařů jsou podle mého nelidské. Kulturista je dehydrovaný, je bez vody a je problém ze sebe vyloudit jakoukoliv tekutinu. Probíhá to tak, že kulturista se musí před komisaře postavit, svléknout se před ním a do šampusky vykonat potřebu. Je to nedůstojné a není se co divit, že se kluci někdy rozhodnou, že to podstupovat nebudou. Jindřich dostal za to dvouletý distanc.

Podle názoru jednoho bývalého kulturisty není možné dosáhnout mezinárodních úspěchů bez toho, aby „zobal“. Co si o tom myslíte?
Doping je samozřejmě rozšířená věc. My ale pracujeme na úrovni výživových doplňků.

„U kulturistek se vytrácí ženskost“

Nejste jenom trenér reprezentantů, ale působíte i ve fitness centru. Jak lidé v Ústí nad Orlicí dbají o své tělo?
Jejich představy bývají často přemrštěné. Když přijdou do posilovny, mají velké oči. Začátky pochopitelně bolí, ale potom cvičení prospívá. A nejen tak, že se cítíte dobře, ale nestane se vám, že se zadýcháte, když půjdete do schodů.

Dá se říci, že je posilovna pro všechny, nebo jsou i nějaké typy, které by tam radši ani neměly chodit?
Myslím, že posilovna je pro všechny. Každý člověk si místo najde. Ať už má velkou nadváhu, nebo je handicapovaný, má možnost si zacvičit.

Jak se díváte na to, když dělají kulturistiku ženy? Líbí se vám v jejich podání?
Je potřeba oddělit trenéra a normálního člověka. Z trenérského hlediska je to sport, který existuje, a musíme to tak akceptovat. Z pohledu chlapa se mi ale na některých ženách profesionální kulturistika nelíbí. Občas se jim z tváře vytrácí ženskost.

Do kolika let se dá kulturistika dělat?
Máme i kategorie veteránů. Například panu Dokoupilovi je čtyřiašedesát let a stále závodí. To jsou lidé, kteří cvičí celý život a je to pro ně životní styl.

Nehrozí z kulturistiky i nějaké trvalé zdravotní potíže?
Vždy jsem vycházel z toho, že kulturistika není jenom o zvedání železa. Ale když zvedáte příliš velké zátěže, které vám nadměrně zatěžují vazy, šlachy a klouby, tak dochází k tomu, že si zničíte pohybový aparát a pojivovou tkáň. Tohle mi ale nikdy nic neříkalo. Posilování musí jít výhradně do svalů.

Setkáváte se například i s tím, že si do posilovny přinesou lidé nějaké špatné návyky?
Přišli ke mně do posilovny kluci, kteří vyrůstali doma ve sklepě. Byli hrozně zdeformovaní, kulatá záda, spadlá ramena a měli navíc tak špatné návyky, že jsem je nemohl odnaučit.

Stává se, že lidé začínají s kulturistikou moc brzy?
Může se klidně cvičit od třinácti let. Ale je potřeba respektovat věk. Je to určitě lepší s dohledem. Platí to, že by mladí kluci neměli zvedat nic nad hlavu, dělat těžké váhy. Měli by pracovat se svým tělem, posilování v takto mladém věku musí být vedeno jinak.

„Nejhorší je luxovat večer lednici“

Není největší chyba lidí v tom, že si řeknou: „Jsem tlustý, budu chodit do posilovny a zvedat ta největší závaží a za týden zhubnu o dvacet kilo?“
Občas ano. Na lidi musím působit optimisticky. Zároveň ale musím fungovat jako brzda. Když někdo začíná, tak největším problémem je zranění. Člověk, který přijde do posilovny bez toho, aby něco před tím dělal, musí projít alespoň čtyřměsíční adaptační fází, kdy se klade velký důraz na to, aby se dobře zvládala technika.

Takže o nazvedaná kila nejde?
Vůbec nás váhy nezajímají. Používá se velký počet opakování a klade se důraz především na práci s vlastním tělem.

Co to s vámi dělá, když vidíte člověka, jenž je poprvé v posilovně a tahá tam ty nejtěžší činky?
Přijdu za ním a řeknu mu, že to dělá špatně. Samozřejmě se ale potkáte s lidmi, kteří odmítají jakékoliv rady.

Důležitým prvkem je i strečink, nepodceňuje se?
A jak. Hodně lidí spěchá, párkrát si šlápnou na kole a myslí si, že jsou připraveni. Sto lidem se nic nestane, ale sto prvnímu sval rupne. Po tréninku je strečinková fáze stejně důležitá jako samotný trénink.

Jak se díváte, jako odborník na výživu, na to, když si dá člověk po fyzické námaze dvě piva?
Je to špatně. V těle se odehrávají různé procesy, kdy stresujeme jednotlivé svalové skupiny. Po takovém výkonu by tělu mělo být dopřáno vykrytí energetických ztrát jednoduchými cukry, to znamená ovocem, iontovým nápojem nebo speciálním sacharidovým nápojem. Když se do toho pustí alkohol, tak ten veškerou vaši činnost nuluje. Je to jed, jako kdybyste nic nedělali.

Na druhou stranu občas zaznívají hlasy, že jedno pivo neuškodí, protože je to ideální iontový nápoj…
To je pravda. Jenže nesmělo by mít alkohol. Bezprostředně po tréninku je to špatně. Fotbalistovi ztvrdnou nohy, cvičební jednotka se nuluje.

Asi další špatný návyk je nejjednodušší dieta – nejíst…
Ano, ráno by člověk měl mít z nutričního pohledu zastoupeny všechny složky. Jednoduchými cukry se nastartuje metabolismus sacharidů. Aby tělo dobře pracovalo, tak by mělo podle potřeby hladu dostávat výživu, po menších dávkách, ale častěji. Vůbec nejhorší je, když celý den nejíte, odvodníte se několika kávami v práci a večer vyluxujete ledničku. Tělo místo toho, aby v noci odpočívalo pracuje a vy se probudíte šíleně unavení.

Hřešíte z pohledu zdravé výživy, nebo jste na sebe přísný?
Samozřejmě hřeším. Jednou za čtrnáct dní si dám malé pivo, když se například griluje, tak také ochutnám. Ale nepřeháním to.