Jen si to představte. Z holí se pachtíte na nějakou horu u našich rakouských sousedů a najednou kolem vás profičí někdo v tričku a v trenýrkách. Než jej omrknete, už ho nevidíte. Klidně by to mohl být ROBERT KRUPIČKA, který trénuje na běhy do vrchu. Rodák z Ústí nad Orlicí skončil ve světovém poháru v bězích do vrchu na skvělém druhém místě. „Jel jsem na finále s tím, že bych chtěl druhé místo vybojovat. Měl jsem to dobře rozjeté a povedlo se mi to, protože ve finále jsem skončil také druhý,“ přibližuje svůj poslední závod běžec, který je i úřadujícím „Nejlepším sportovcem okresu Ústí nad Orlicí“.

Tušil jste před sezonou, že byste mohl mít tak dobrou formu?
Přiznám se, chtěl jsem být v první trojce. Že to ale dopadlo takhle, to jsem byl překvapený.
Jak se vám usínalo s pocitem, že jste druhý nejlepší běžec do vrchu na světě?
Zase bych to nebral tak, že jsem druhý nejlepší na světě. Od toho je mistrovství světa, kterého jsem se neúčastnil. Světový pohár je celoroční seriál, který ukazuje určitou vyrovnanost výkonů.
Světový pohár se skládá ze sedmi závodů. Kolik jste jich absolvoval?
Čtyři. Počítaly se čtyři nejlepší výkony, takže jsem si nemohl škrtnout nejhorší výsledek a všechny závody se mi započítávaly.
Máte nějaký oblíbený „kopec“?
Slovinsko. Tam jsem závod Grand prix vyhrál a porazil jsem také Novozélanďana Wyatta, pětinásobného mistra světa .
To byl už váš druhý slovinský triumf, že?
Ano, jednou jsem tam už vyhrál. Ten kopec mi sedí, je hodně technický a jeden z nejtěžších v Evropě. Na devíti kilometrech je převýšení dva tisíce metrů, takže spíš jde o lezení než běh (úsměv). Ale tohle mi sedí.
Nehlodá ve vás pocit, že jste mohl udělat víc a Světový pohár vyhrát, nebo bylo druhé místo vašim stropem?

Možná se dalo skončit lépe. Novozélanďana jsem ve finále Grand prix také porazil. Ty závody se ale dělí na áčkové a béčkové a čtvrtý závod jsem měl béčkový, kde se dávají poloviční body. Kdybych měl o jeden áčkový víc, dalo by se možná i vyhrát. Wyatta jsem v sezoně porazil dvakrát, on mě osmkrát, takže je celkový výsledek spravedlivý.
Všechny závody jste musel absolvovat v zahraničí. Není vám líto, že nemáte ve světovém poháru žádný domácí závod?
Musí se trochu cestovat, to je pravda. Jenže u nás by se asi takový závod s podobnými parametry uspořádat nedal.
Ani Sněžka by vám nestačila?
Ta by se asi dala, kdybychom běželi někde zespoda. Tam by to bylo ale asi neproveditelné.
Zamrzí vás někdy, že běhy do vrchu a atletika obecně nemají takovou popularitu?
Trochu ano. Je to takové… (odmlčí se). Mám trochu spory s vrchařským vedením. Myslím si totiž, že se to celé dělá špatně. Příliš s nimi nevycházím, takže běhám hlavně sám za sebe. To je vlastně i důvod, proč se v posledních letech neúčastním mistrovství světa a Evropy. Což bych ale strašně rád.
Přitom když jsme spolu mluvili před sezonou, měl jste v plánu se pokusit na šampionát kvalifikovat, že?
Ano, ale nebyl jsem. Mrzí mě to.
V čem vlastně vězí zásadní rozpory mezi vedením svazu a vámi?
Největším problém vzniknul před dvěma lety. Měl jsem slíbenou divokou kartu na mistrovství Evropy, takže jsem nejel na českou kvalifikaci, odkud se kvalifikovali čtyři nejlepší. Na svazu mi najednou řekli, že běhám v zahraničí, na kvalifikaci jsem nebyl a že mám smůlu, že mi kartu nedají.
To je slušný podraz…
Řekl jsem si tohle ne. To přeci nemám zapotřebí. Víte, co je další věc?
Povídejte.
Když se jede třeba na mistrovství Evropy, tak lidé, kteří to vedou, si dělají z akce cestovní kancelář.
Takže se stane, že na mistrovství jede víc funkcionářů než závodníků?
Přesně tak. Hlavně ty funkcionáře příliš nezajímá sportovní stránka. Jedou se tam jenom podívat na závod, rekreovat. Že by třeba v průběhu závodu informovali běžce na trati nebo občerstvovali, to se neděje. Dokud se tohle nezmění, tak já to běhat nebudu.
Obraťme ještě list na příjemnější téma. Vy jste říkal, že chcete sezonu ukončit nějakým během v Malajsii. Platí to ještě?
Chtěl jsem, ale upustil jsem od toho. Sezona byla dlouhá, náročná a před dvěma týdny jsem ji ukončil.
Takže teď vás čeká už jenom odpočinek?
Ano a pomalu se začnu připravovat na další sezonu.
Na začátku příštího roku budete obhajovat titul „Sportovce okresu“. Co myslíte, našlápnul jste znovu k tomuto titulu?

To nevím (úsměv), těžko říct. Pro mě to zase tak důležité není, je to přeci jenom subjektivní posouzení. Sezonu jsem měl ale lepší než vloni, takže… (úsměv).
Takže záleží, jak si vedli vaši ostatní konkurenti.
Přesně tak. Uvidíme.