Ukončená hokejbalová sezona je pro řadu hráčů i hráček novinkou. Proto jsme se zeptali letohradských hokejbalistů a hokejbalistek napříč věkovými kategoriemi, jak zvládali karanténu a jestli „něco dělali“. Odpovídali útočník A týmu Jakub Cvejn, brankář mladších žáků Petr Stejskal, juniorský talent útočník Michal Macháček, další útočník áčka David Halbrštát, brankář juniorky David Manučarjan a jeho spoluhráč z útoku David Levý. Do svého „postkaranténního“ světa nás dále pustili gólman prvního týmu Michal Novák, útočník mladších žáků Max Fišer, který, ač věkově přípravkář, je platnou posilou výběru starších žáků, a talentovaný střelec a tahoun družstva juniorky a mužů Filip Faltus.

1. Sezona byla zrušena, jak tento krok vnímáte?


2. Česko bylo už více než měsíc v karanténě. Jak a čím se vám ji dařilo přežít?


3. Připravujete se individuálně? Jak si udržujete kondici?

JAKUB CVEJN

1. Myslím si, že je to správný krok. Osobně jsem neviděl žádný smysl v tom, aby se sezóna za každou cenu dohrávala. Vždyť je to jenom sport a k tomu všemu ještě amatérský. Podle mě jsou teď důležitější věci na práci.

2. Kdo mě zná, tak ví, že jsem vášnivý rybář, takže jezdím často na ryby. Chodíme s přítelkyní se psem na procházky do lesa, dělám různé práce kolem domu, na které bych normálně neměl čas, a tak podobně. Nemůžu říct, že by mi ta karanténa nějak výrazně vadila (směje se).

3. Nebudu lhát, úplně to teď nehrotím. Občas si jdu zaběhat, udělám si pár kliků, ale musím se přiznat, že většinu svého času teď věnuji raději psaní bakalářské práce.

PETR STEJSKAL

1. Smutně. Chybí mi dvakrát týdně se sejít s kluky na hřišti. I víkendy jsou prázdné, když se nehrají zápasy. Snad se to brzy vrátí do normálu.

2. Přežíval jsem při představě, že tahle situace musí jednou skončit. S ostatními hráči jsme v kontaktu alespoň přes net.

3. Snažím se trénovat postřeh, alespoň házením míčku o zeď. Ale chybí mi výstroj, budu ji muset brzy obléct…

MICHAL MACHÁČEK

1. Určitě mě velmi mrzí, že byla sezona zrušena, podle mě je to předčasné, když by se situace v budoucnu zlepšila a mohla by být znovu spuštěna, byl bych pro dohrání o prázdninách. Ale samozřejmě tento krok chápu.

2. Tak seriálů je na internetu hodně. Ale také si velmi často chodím zastřílet na branku nebo se proběhnout.

3. Nemůžu říct, že bych se připravoval nějak hodně, ale jak jsem říkal, chodím si střílet a běhám, občas si s naší juniorskou jedničkou Davidem Manučarjanem zajdeme kopnout fotbal.

DAVID HALBRŠTÁT

1. Je to škoda, určitě to všechny hokejbalisty mrzí. Na druhou stranu to byl očekávaný krok a nikdo se nemůže divit konečnému rozhodnutí. Vzhledem k situaci nezbývá než se s tím smířit. Pro mě osobně to je nezvyk po devatenácti letech netrávit jarní víkendy hokejbalem. Ale dohrávat sezónu v červnu a červenci by nebyl dobrý nápad. Navíc v květnu očekávám narození dítěte, takže budu mít čas připravit se na tuto novou výzvu.

2. Ovlivňuje mě to vlastně pouze ve třech věcech – nemůžu hrát hokejbal, je zavřená hospoda a v práci musím nosit roušku. Nic dalšího se myslím nezměnilo. Nevnímám situaci tak tragicky jako ostatní. Na prostředí, ve kterém žiji, krize dopad nemá.

3. Abych řekl pravdu, tak se není momentálně na co připravovat. Aktuálně pouze rekreačně sportuji a čekám, až se zruší opatření a budeme se moci sejít si zatrénovat, zastřílet nebo zahrát nohejbal.

DAVID MANUČARJAN

1. Samozřejmě mě to mrzí, ale sám tento krok nijak neovlivním. Doufal jsem po celou dobu karantény, že si s klukama ještě zahrajeme, ale když postupně rušily svoji sezonu i profesionální sporty, bylo mi jasné, že hokejbal to s největší pravděpodobností také nezvládne.

2. Můj největší “zabiják“ času je příprava na maturitu. Mimo to se zdokonaluji ve hře na hudební nástroj a občas vyjdu ven na čerstvý vzduch.

3. Mám nějaké individuální tréninky, ale po zrušení sezony jsem je omezil a snažím se víc věnovat studiu.

DAVID LEVÝ

1. Vnímám to hodně špatně. Sezona byla rozjetá nejlépe, jak to šlo… Letos jsme si na ten titul věřili hodně, měli jsme super partu. A mrzí mě to i kvůli ročníku 2000 který hrál poslední rok juniory. Je to obrovská škoda.

2. Tak já to vlastně ani tolik nevnímám, pro mě jako takového si nic nezměnilo. Chodím do práce stejně jako před tím. Akorát ten hokejbal mi chybí.

3. Občas si jezdím zastřílet do Verměřovic na plast. Občas si jdu zakopat a zaběhat, ale tomu běhu tolik nedávám, protože mě to tolik nebaví (směje se). Kondici se snažím alespoň trochu udržovat.

MICHAL NOVÁK

1. Samozřejmě mě to mrzí, ale myslím si, že to asi bylo jediné možné a zároveň nejrozumnější řešení. Nedovedu si moc představit, jak by se sezona dohrávala. Proto je lepší, když se všichni místo dohrávání začneme připravovat na novou sezonu.

2. No už to pomalu lezlo na palici. Ale zvládl jsem to i díky tomu, že jsem hodně četl. Dost toho také vyplní škola, tento semestr nemám úplně dobré a jednoduché předměty, tak je to trošku složitější. Ale uvidíme, zkouškové ukáže. Pak se snažím dělat věci, na které jsem jindy moc čas neměl a chtěl jsem se k nim dostat. Samozřejmě se snažím i něco se sebou dělat.

3. Ano, snažím se. Když je hezky, tak to je dobrý, to se mi docela i chce… Ale když je počasí nic moc, tak to už je problém. Chodím „běhat“, snažím se cvičit. Ale chybí mi u toho ta parta lidí. Snad už to brzo půjde a budeme se moci scházet.

MAX FIŠER

1. Hokejbal mi chybí moc, vlastně všechno – trénink, zápasy i spoluhráči.

2. Mám na zahradě branku, tak si můžu střílet.

3. Snažím se cvičit skoro každý den, občas běhám, občas kolo, chodíme na procházky a každý den se snažím střílet na branku.

FILIP FALTUS

1. Musím říci, že mě to nesmírně mrzí, jelikož jsme letos v “juniorce“ měli nesmírně silný tým a věřil jsem v získání titulu. Bohužel tohoto se letos už nedočkám. Ale samozřejmě s rozhodnutím souhlasím, Zdraví nás všech je na prvním místě a budu rád, když se tato nepříjemná doba co nejdříve vyřeší. Parta kluků už mi více než chybí.

2. Přes týden dělám téměř furt to samé. Trávím čas se svoji mladší sestrou a po obědě se jdeme vždy někam projít, jinak bychom se doma zabili (směje se). K večeru si chodím zaběhat nebo jedu za mým spoluhráčem A týmu Petrem Vychytilem do Čenkovic, kde si na místním hřišti zahrajeme tenis.

3. Ač jsem to nečekal, tak bych řekl, že se připravuji velmi výživně. Přes měsíc už chodím pravidelně téměř každý den běhat nebo jedu na kolo. Soused trénuje na maraton a má i osobního trenéra, tak jsem rád, že mě vytáhl a můžu plnit plány s nim. A jak už jsem zmínil, dost často si jezdím zahrát tenis nebo nohejbal.