Historické vítězství. Český basketbal slaví malé Nagano. Stejně jako hokejisti v roce 1998 i oni zdolali v klíčovém utkání Rusko. Není od věci si připomenout, že obě události od sebe dělí dvacet let. Vůbec ty osmičky nějak podezřele Českou republiku (dříve Československo a Rusko (dříve Sovětský vaz) spojují… Vítěznou bitvu nad ruským „tankem“ sledoval v pardubické ČSOB Pojišťovna ARENĚ rekordní počet diváků na utkání národního týmu v České republice. Do hlediště si našlo cestu 8438 příznivců oranžového míče. Historické maximum stanovili o dva tisíce.

A několik stovek z nich bylo na basketbalu poprvé. Zpočátku než se lidé rozkoukali a zjistili, že se jedná o akční sport, byli trochu zdrženlivější. Když už se rozletěli, tak je zastavil útlum českého týmu. Největší ryk nastal poté, co moderátor večera oznámil to nové magické číslo v návštěvnosti. Přestože v tu dobu jejich miláčci prohrávali o devět bodů, své hlasivky nešetřili a fandili až do konce tohoto dramatického utkání. Nakonec dotlačili nároďák k fantastické výhře 80:78.

„Fanoušci mě překvapili. Dříve to v České republice bylo tak, že povzbuzovali jenom, když se vedlo. Proti Rusku byli fakt skvělí. Na takovéto návštěvy nejsme v Česku zvyklí. Hodně nám pomohli. Pro mě to byl nejlepší zápas, co jsem doma hrál. Doufám, že to bude mít jen pozitivní vliv na český basketbal, že mu lidi začnou mnohem víc fandit,“ smekl klobouk před fanoušky Tomáš Satoranský, autor vítězného koše šest vteřin před koncem.

Jeho spoluhráč naslepo a velký kamarád byl trochu přísnější v hodnocení.

„Hala byla vyprodaná, atmosféra super. Nicméně chvílemi jsem pěnil, protože na moje standardy bylo publikum mrtvé. I díky tomu, že jsem se je snažil hecovat, se fanoušci chytili a určitě si zápas užili,“ poznamenal Jan Veselý, který ruského medvěda ničil úspěšnými doskoky.

Liché obavy. Hvězdy dřely pro tým
ZA JEDEN PROVAZ. Kvalifikační utkání s Ruskem vzbuzovalo očekávání ale také trochu obavy. Obavy z toho, jak si budou rozumět české hvězdy Tomáš Satoranský a Jen Veselý se zbytkem nově tvořeného kolektivu. Nutno podotknout, že byly úplně zbytečné. Lvi do jednoho drželi pospolu a obě basketbalové veličiny šly ostatním spoluhráčům příkladem. Vyrovnaný duel nakonec nerozhodl herní um, ale bojovnost, rvavost a vůle po vítězství. V těchto faktorech Češi nad ruskou komandou jasně kralovali. Za odměnu mohli cenný skalp oslavit s plným pardubickým domem.

Jak to vidím já
Vítězná sestava se nemění. To je stará pravda, která platí ve sportu. Někdy vás však okolnosti dotlačí k jejímu popření. Přesně to je případ českých basketbalistů. Utkání s Ruskem ukázalo, že pouze s hráči, kteří se postarali o velmi úspěšnou první fázi kvalifikace o mistrovství světa, by to nešlo. Proto je nutné kvitovat rozhodnutí Tomáše Satoranského, Jana Veselého posílit národní tým pro tento veledůležitý souboj. Bez nich by totiž čeští lvi ruského medvěda nepozřeli. A nejenom kvůli individuálním výkonům, nýbrž neutuchající touze pracovat pro tým.
(Zdeněk Zamastil, redaktor)