Můžete popsat, co se s vámi po havárii dělo?
Prakticky všechno vím jen zprostředkovaně. Byl jsem v umělém spánku, a i když jsem po probuzení komunikoval s manželkou a tátou, dostával jsem tolik medikamentů a opiátů, že si až na pár střípků nic nepamatuju.

Od kdy jste při vědomí?
Až od únorového návratu do Prahy, kdy jsem zůstal ještě týden v nemocnici Na Homolce a přestal jsem užívat prášky na bolest. Naštěstí nedošlo k tomu, že by se u mě projevila závislost na morfiu, které mi v Limě celou dobu dávali. To se může někdy stát a pak je z toho veliký problém. Po převozu jsem nějakou dobu bojoval s časovým posunem. Probudil jsem se o půlnoci a do rána koukal. Nikdo mi nechtěl dát nic na spaní.

Z leteckého přesunu si něco pamatujete?
To ne, ale vím, že jsem cestoval na závěsném lůžku a po mezipřistání v Paříži jsem do Prahy pokračoval zdravotnickým speciálem a že mě doprovázeli dva lékaři. Jeden peruánský a druhý od pořadatelské organizace Rallye Dakar ASO. V Ruzyni pak na mě čekala sanitka.

Jaký byl váš první vjem?
Když za mnou do nemocnice přišla manželka se starším synem. To člověka zasáhne…

Bylo těžké se po týdnech v umělém spánku dostat zpátky do běžného režimu?
Musel jsem se nastartovat. Po celou dobu, co jsem byl na kapačkách, mi nefungovaly střeva a žaludek a léky zničily veškerou mikroflóru. Bylo potřeba všechno znovu rozeběhnout. Byly to krušné chvilky, ale nemohu si stěžovat. Uvědomuji si, jakou jsem prodělal havárii. Jiní skočí špatně do bazénu nebo do rybníka a skončí na vozíku. Myslím, že jsem ukousnul takových pět kočičích životů.

Obecně panuje názor, že jste měl velké štěstí, protože jste si zlomil obratle…
Štěstí bylo i v tom, že ať je Dakar, jaký chce, závodníci mají výborné zdravotní zabezpečení. A je jedno, jestli se jedná o lékaře nebo piloty, kteří přepraví zraněné do nemocnice, kde čekají špičkoví odborníci na „maso“.

To, co teď vyprávím, jsem zažil před dvěma roky, kdy jsem si v Argentině zlomil pánev. Letos mluvím o štěstí v tom smyslu, že i když jsem měl zlomený druhý obratel, při němž často dochází k poškození míchy, jsem relativně v pořádku. Uvědomuji si, že při té smůle jsem měl hodně velkou kliku. Za to, že žiju, jsem vděčný i svému trenérovi. Díky němu jsem na tom byl skvěle fyzicky a měl tělo samý sval. To mi pomohlo.

Jaká další zranění kromě páteře jste utrpěl?
Dozvěděl jsem se, že zranění páteře nebylo hlavní téma. Důležitější bylo v prvních dnech zachování životních funkcí, hlavně krevního systému. Měl jsem poškozené všechny tepny vedoucí do mozku. Nedostatečně se prokrvoval. Později jsem měl potíže se zrakem. Nesprávně jsem vnímal barvy a zajímavé bylo, že mi po návratu nějaký čas sladké chutnalo slaně a slané sladce.

Víte, jak došlo k pádu?
Ne, nikdo u toho nebyl. Zvláštní je, že motorka nebyla moc rozbitá. Z deformací některých komponentů ale vyplývá, že se musela najednou zastavit. Náhle jsem vyletěl a ani jsem před sebe nestačil dát ruce. Jinak bych je měl polámané. Měl jsem ale kompresní fraktury hrudní a krční páteře.