Marek Švestka, šestnáctiletý judista z České Třebové a čerstvý nejlepší sportovec okresu za rok 2012 v kategorii dorostu, přidává další a další medaile z velkých akcí. Nyní už pod taktovkou Judoklubu Olomouc, kde studuje a zároveň se připravuje pod vedením juniorského reprezentačního trenéra do 23 let.
A je to jiná káva, jak sám říká: „Trénuji někdy i třikrát denně."
Marek Švestka. 

Marku, v kolika letech jste se dostal k judu a kdo vás k tomuto sportu přivedl?
Přivedl mě k němu hlavně můj otec, který mě vede doteď. Začal jsem se judu věnovat od roku 2005.
Od začátku vás vedl otec, byl ještě někdo, kdo s vámi dělal takové ty první krůčky?
Samozřejmě, že jsem začínal v klubu Judo Česká Třebová, ale ten hlavní byl můj otec, který se mnou absolvoval a jezdil se mnou po všech těch závodech. Dalo by se říct, že nebýt jeho, tak bych asi s judem skončil po dvou letech.
(S těmi prvními kroky mu hodně pomohl i Miroslav Vébr, dodává otec Marka Švestky.)
Bavilo vás judo od začátku, nebo jste myslel, že to nebude ještě ten pravý sport?
Člověk se k samotnému judu dostane až později, protože ty začátky jsou spíše o gymnastice a dovednostních hrách. Od druhého tréninku už jsme se začali mezi sebou trochu rvát a válet se, z čehož jsem byl nadšený, bavilo mě to. A baví vlastně až do dneška.
Příprava judisty v mladém věku se tedy zaměřuje spíš na gymnastiku?
Je to velice důležitá složka k judu jako takovému, protože je potřeba, aby se rozvíjely pohybové schopnosti. A když se učí například malé děti, tak gymnastické hry jsou nedílnou součástí téměř každého tréninku.
Kolikrát týdně jste chodil na tréninky, když jste byl ještě v žákovském věku?
Chodil jsem víceméně dvakrát týdně trénovat.
V žákovské a dorostenecké kategorii jste dosáhl úspěchů, na které jste opravdu hrdý?
Jako mladý žák jsem byl šťastný za vítězství v každém zápase a měl jsem radost z každé medaile, kterou mi pověsili na krk, i z okresních soutěží (usmívá se). Ale samozřejmě si cením úspěchů získaných na Mistrovství České republiky mladších žáků v sezoně 2008, Mistrovství republiky starších žáků v sezoně 2010, třetího místa na Mistrovství republiky dorostu v roce 2011 a vítězství na republikovém šampionátu dorostu v roce 2012.
Nyní studujete v Olomouci. Bylo to kvůli judu?
Já jsem původně do Olomouce nechtěl jít. Ale trenér Judoklubu Olomouc Jiří Štěpán mi pak dal nabídku, abych to zkusil. Myslím, že jsem udělal zatím asi nejlepší věc v mém životě.
Středoškolská léta, to je doba, kdy má člověk hodně jiných zájmů. Je to i váš případ? Je judo stále na prvním místě?
To je těžká otázka. Někdy opravdu máte juda plný zuby a nejradši byste s tím skončil. Každopádně k tomu všemu patří i odreagování, nedá se neustále dělat jen jediná věc.
Jak často chodíte trénovat teď a kdo vás v současnosti vede?
Mým trenérem je Jiří Štěpán, což je juniorský reprezentační trenér do 23 let. Trénuji dvakrát a někdy až třikrát denně. Ráno začínám již před začátkem školy, poté po škole a někdy ještě ve večerních hodinách. Hodně se to ale obměňuje. Dostáváme týdenní rozpis.
Když se mi dostaly do rukou vaše úspěchy, zeptám se vás, jak vzpomínáte na Miroslava Vébra?
Na Mirka vzpomínám velmi rád, protože je to fajn trenér, bez kterého bych jen těžko dokázal, co jsem dokázal. On mě hodně vybičoval a za to bych chtěl poděkovat nejen jemu, ale i sponzorům a všem, kteří mě v judu podporují.
Kterého úspěchu v sezoně 2012 si nejvíce ceníte?
Je to určitě vítězství na Mistrovství České republiky dorostu ve váze do 73 kg. Pak prvního místa v Českém poháru a také druhého místa v dorostenecké lize za Judoklub Olomouc. A také druhého místa na mezinárodní Velké ceně Grazu (Rakousko). Povedl se mi i Světový pohár v Brémách (Německo), kde jsem skončil devátý, a devátý jsem byl i na Evropském poháru v ruském Tvéru.
Judo má několik bodových ohodnocení. Můžete mi přiblížit, jakým způsobem se judo boduje?
Nejdřív bych chtěl říci, že se to neustále mění. Základní jsou juko, wazaari, yppon. Za juko se zápasníkovi uděluje jeden bod - povalení soupeře na bok, za wazaari se uděluje deset bodů – poraz soupeře na polovinu zad. Nejvyšším bodovým ohodnocením je yppon, který se uděluje především za precizně provedenou techniku porazu, při kterém soupeř padá na větší část zad. Dále tehdy, pokud držení soupeře trvá 20 sekund anebo pokud se soupeř při páčení nebo škrcení vzdá tím, že rukou či nohou poklepe na tatami.
Máte nějaký oblíbený chvat, na který se spoléháte, že vám pomůže v daném momentu?
Když jsem byl mladší, tak v podstatě stačil jeden chvat, který jsem zkoušel, ale teď už je to taková škála kombinací a pozic v zápase, které se právě učím. Když jsem byl ještě v České Třebové, tak jsem nevěděl, že je vůbec tolik chvatů. V judu si musí každý najít svou cestu a musí se u toho přemýšlet.
Vedete si sám nějaké osobní statistiky o zápasech, turnajích a podobně?
Psal jsem si svůj osobní deník asi měsíc (smějeme se oba). Pak mě to přestalo trochu bavit, ale stále si říkám, že bych zase začal.
Jste držitelem druhého kyu. Co to přesně znamená?
Druhý kyu je modrý pásek, laicky řečeno.
Nakoukl jste do dorostenecké reprezentace. Vnímáte to jako ocenění práce a času, který tomu věnujete?
Být v reprezentaci je něco navíc. Když cestujete do zahraničí, lidé se o vás starají. Je to něco úplně jiného. Dá se říct, že je to za odměnu. Dostat se do reprezentace je ale velká dřina.
Sledujete určitě naše přední judisty. Většina mladých sportovců má svůj vzor. Máte i vy svůj vzor?
Je jich víc. Lukáš Krpálek, který je momentálně nejlepší český judista. Ať je to třeba ruský judista Galstyan, který se stal olympijským vítězem. Já osobně mám rád nizozemského judistu Elmonda, se kterým jsem měl možnost se rvát na kempu a byl jsem za to moc rád.
V uplynulém roce 2012 jste dosáhl několika úspěchů na turnajích, závodech. Najdete nějaký nejsilnější zážitek, který vám zůstane v paměti?
Ani ne tak ze závodů nebo turnajů, ale ty největší zážitky mám z přípravných kempů, na které jezdíme s trenérem. I když jsem o pěl let mladší než ti soupeři, se kterými se rvu, tak ten pocit, že můžete zápasit s borci typu Elmonda nebo když jsem zápasil s řeckým judistou Iliadisem či Ukrajincem Zantarajou, tak to jsou zatím asi ty největší zážitky.
Je vám 16 let, máte cíle, kterých byste chtěl dosáhnout?
Chci se nominovat v sezoně 2013 na Mistrovství Evropy dorostu. Chtěl bych přivést medaili z Evropského poháru a medaili z EOF, což je Evropská olympiáda mládeže. V další sezoně přecházím prvním rokem do juniorů a tím začne zase další etapa mého růstu, snad…
A co takhle letní Olympiáda.
To už by byla třešnička na dortu, ale to je ještě daleko.
Stal jste se vítězem kategorie dorostu a juniorů v anketě o Nejúspěšnějšího sportovce okresu za rok 2012.
Vůbec jsem to nečekal. Myslel jsem si, že budu tak pátý. Jsem za to opravdu moc rád.
V příštím roce budete první místo obhajovat.
Pokusím se cenu obhájit, ale zároveň chci udělat lepší a lepší výsledky, abych se dostal do nominace pro sportovce roku Pardubického kraje.

Z výsledků judisty Marka Švestky

2007 – 9. místo – Olympiáda dětí a mládeže
2008 – 1. místo – Mistrovství České republiky ve váze do 42 kg
2009 – 7. místo – Mistrovství České republiky starších žáků
2010 – 1. místo – Mistrovství České republiky ve váze do 66 kg (st. žáci)
2011 – 3. místo – Mistrovství České republiky dorostu
V letech 2008, 2010 a 2011 byl oceněn jako „Sportovec města" Česká Třebová.
2012 – 2. místo – Mezinárodní Velká cena Grazu (Rakousko), 1. místo: Velká cena Liberce, 3. místo: Český pohár v Ostravě, 9. místo: Svě- tový pohár v Brémách (Německo) a Evropský pohár v Tvéru (Rus- ko), 1. místo: Český pohár v Chomutově, 1. místo: Velká cena města Teplice, 1. místo: Český pohár v Brně, 1. místo: Mistrovství České republiky dorostu v Teplicích. 2. místo: Dorostenecká liga za Judo- klub Olomouc.