V sobotu vyhrála tréninky a zajela nejrychleji i první závodní jízdu. Na první pohled velmi sympatická a křehká teprve čtyřiadvacetiletá blondýnka Edita Prášková (JSC Racing Pelhřimov), která jezdí ve formuli Dallara STV 302, měla nakročeno k velkému úspěchu ve své závodní kariéře, a to k prvenství v absolutním pořadí. „Zatím jsem spokojená, nechci to zakřiknout,“ poznamenala na začátku našeho rozhovoru těsně před druhou závodní jízdou sympatická pilotka.

Jak dlouho se věnujete závodění?

Letos to je šestým rokem. Závodění se věnuji od svých sedmnácti let.

Kdo vás k rychlým autům přivedl?

Byl to tatínek, který závodí celé roky, a já jsem s ním po jednotlivých podnicích jezdila jako doprovod. Nakonec jsem u toho skončila také.

Takže vás automobily přitahovaly už od mala?

Určitě. V tom prostředí jsem vyrůstala.

Před dvěma roky jste přešla do silnější kubatury, jezdíte nyní s formulí Dallara STV 302, Jaký je to rozdíl oproti vašemu dřívějšímu autu?

Téměř rok co rok jsem měnila auta a dostávala se výš a výš, ale už druhým rokem jezdím právě s dallarou. Je to rozdíl, i když je to stejné auto, tak od loňského roku se na něm změnila řada věcí od motoru až k podvozku. Pořád se ladí, takže letos si začínáme rozumět, ale stále se trochu hledáme.

Co říkáte trati na Suchý vrch?

Vůbec si ji nemůžu zapamatovat, a to jsem přijela už v pátek večer. Trať je sice jednoduchá, ale ty úseky jsou velmi rychlé, takže není snadné vše dobře odhadnout. Doufám, že se ještě zlepším.

Když tuto trať porovnáme s Laudonem nebo s tratí Ústecké „21“, má tato silnice svá specifika?

Toto je hodně rychlá trať, třeba oproti závodu na Andrlův chlum. Trať tam je především technická a je to jízda ze zatáčky do zatáčky. Tady je to především o rychlosti, nebát se do závodu vletět.

Máte nějakou oblíbenou trať?

Moc ráda mám Laudon, ten je můj oblíbený.

Slyšela jsem, že studujete medicínu, jak zvládáte školu a závodění?

Musím říct, že to zvládám docela těžko. Zkombinovat tyto dvě věci není vůbec lehké. Včera (v pátek) jsem byla ještě na zkoušce, dneska závodím.

Je to náročné. Je pravda, že jste doma dostala podmínku, že musíte zkoušku udělat, jinak vás na závody nepustí?

„Je to pravda. Podobná zátěž mě čeká také před závodem na Laudon, protože v pátek budu dělat další zkoušku a o víkendu pojedu přímo do Albrechtic. Musím to ale nějak zvládnout.

V jakém jste ročníku?

Momentálně končím druhý ročník stomatologie na lékařské fakultě v Brně. Je toho hrozně moc.

Co říkají spolužáci na to, že závodíte v jízdě automobilů do vrchu?

Zpočátku se hodně divili, ale teď už si zvykli. Takže se jen zeptají, jak se dařilo nebo nedařilo.

Už jste někdy vyhrála závod mistrovství republiky?Tady k tomu máte velmi blízko.

Vítězství v absolutním pořadí by bylo asi to největší, čeho jsem zatím dosáhla. Většinou to byly výhry v kategorií dvoulitrových formulí nebo když jsem jezdila v kategorii historických vozidel. Ale že bych vyhrála absolutně celý závod, to se mi ještě nestalo a nechci to radši zakřiknout.

Máte nějaký rituál před tím, než sednete do auta a vydáte se na trať závodu?

Žádný rituál nemám. Před každou jízdou si trať vždycky projdu, říkám si, kde budu jak řadit a přečtu si celou trať v hlavě. Konkrétní rituály ale nemám. Vždycky si něco zamanu, pak se vybourám a zase toho nechám.

Jak je to u vás s haváriemi? Měla jste nějakou závažnější?

Loni jsme měla nepříjemnou havárii. Mně se sice nic nestalo, auto je relativně bezpečné, ale formule byla trochu pomuchlaná. Doufám, že mě nic podobného letos nepotká.

Čeho byste chtěla v závodění dosáhnout?

Žádné cíle si nekladu, chci jezdit, dokud to půjde. Neplánuji zatím nic jiného, s autem jsem spokojená. Spíš bych se chtěla zlepšovat s dallarou. A po vzoru mého týmového kolegy Milana Svobody se dostat výš.

Zmínila jste Milana Svobodu, máte nějaký vzor?

Určitě Milan je pro mě velkým vzorem, protože to, co dokazuje s dvoulitrovým autem, jak bojuje s třílitrovými formulemi, je pro mě neskutečné. Toho bych chtěla jednou také dosáhnout.