Jaký byl pohled na kostku s výsledkem 90:102, při vzpomínce na vedení o čtrnáct bodů zkraje druhé čtvrtiny?
Strašný. V první čtvrtině jsme hráli suprově. Soupeř byl líný, nechtělo se mu běhat. Přijeli docela v úzké sestavě a moc nerotovali.

Saratov promrhal prvních sedm útoků a ani potom nepůsobil soustředěným dojmem. Nedalo se z famózní první čtvrtiny vytěžit více?
Asi ano. Hlavně z těch prvních pěti minut. Rychle jsme vedli po třech střelách 8:0, ale pak jsme třikrát minuli trojku. Když jsme zjistili, že jsou zralí na dvacet ve čtvrtině, tak jsme jim měli nasypat čtyřicet.

Jak by to bylo důležité, se ukázalo záhy. Ruský tým totiž za šest minut zvrátil stav z 15:29 na 37:34.
Vytáhli se na nás se zónovou obranou. My v tu chvíli hráli hrozně pasivně. To nás stálo vítězství. Místo, abychom pohotově stříleli jako před tím, tak jsme si pořád posouvali balon. Neproměňovali jsme volné pozice a hlavně jsme se pomalu vraceli do obrany.

Nepřekonatelnou překážkou se pro váš tým stal Artem Zabelin, který měří 215 cm. Jak se do něho hrálo?
Postavili tam velkého strašáka, který budil pod košem respekt. Nechtěli jsme do něho za každou cenu najíždět. Moc dobře jsme věděli, že nabral tři fauly, a také jsme se pokusili o to, aby už dlouho na hřišti nebyl. Jenže on si to pohlídal.

Vývojem ve druhé půli připomínal středeční zápas pondělní utkání s Děčínem. Soupeř se bodově vzdálil na začátku čtvrté periody. Náhoda?
Nemůžeme srovnávat Děčín a Saratov. To je úplně jiná kvalita. Nám se zápas s Děčínem vůbec nepovedl. Naopak proti Avtodoru, i když jsme prohráli, odvedli jsme super výkon. A daleko lepší kolektivní pojetí. Měli jsme na toto téma pohovor s trenérem Ellem Sandersem. Vysvětlil nám nějaké věci a tento zápas naznačil, že by to mohlo fungovat.

Po dlouho době jste pronikl mezi dvojciferné střelce s šedesáti procentní trojkovou úspěšností. Je to ten starý známý David Škranc?
No chtěl bych, aby tomu tak bylo. Po roční pauze způsobené zraněním, jsem se do toho dostával pomaleji. Těchto jedenáct bodů v evropském poháru mě motivuje k další tvrdé dřině.

Neměl byste už přebírat roli lídra v pardubickém týmu?
Zkušenosti s evropským basketbalem už mám z předchozích let. Sám cítím, že bych se měl posunout do role tahouna. Doufám, že tomu tak příští rok, nebo lépe, v co nejbližší době, bude.

Jaký je z vašeho pohledu evropský basketbal?
Úplně jiný než ten ligový. Rychlejší, hodně se soustředí na individuální činnosti hráčů. Oni prakticky nemají slabou stránku. Není žádný čas na přemýšlení, člověk se musí okamžitě rozhodovat. Jsem rád, že se nám to místy dařilo. Dokázali jsme konkurovat týmu s obrovským rozpočtem.