Po utkání by nejraději snědla své boty… Tak moc ji mrzelo, že Francouzky neporazila. A že k tomu měly české basketbalistky našlápnuto. Na klubové úrovni působí právě Francii. Táhla Lvice a navíc se stala jejich nejlepší střelkyní. Není divu, že po zápase, který prohrály 61:74, působila Romana Hejdová trochu naštvaně.

Jak byste okomentovala výkon vašeho celku?
Z naší strany to byl výborný zápas. Na tomto výkonu se dá stavět do dalších utkání. Ale jsem trochu naštvaná, protože nám výhra proklouzla mezi prsty, a to zabolí. Mohly jsme vstoupit do turnaje vítězně.

Jak bude hodně důležité rychle zapomenout a potlačit smutek?
To setřepeme rychle. A hurá na další zápas. Není čas být naštvaný a pouštět se do hlubších emočních hloubání. Ve stylu proč tohle a proč tamto. Odehrály jsme super zápas. Kdo by řekl, že povedeme třicet minut proti Francii? Všichni nás pasovali do role outsiderů. Ukázaly jsme ale, že umíme hrát dobrý basket. Nicméně dobré týmy v pravou chvíli ukážou svou tvář. Francouzsky měly i víc štěstí. My se ale opravdu nemáme za co stydět.

Získaly jste sebevědomí do dalších zápasů?
Já si myslím, že se to povedlo. Po zápase jsme si řekly, že to je škoda, ale prostě musí být vítěz a poražený. Já jsem potěšená, že jsme předvedly naučené věci z přípravy. Určitě je na čem stavět.

Třeba na úspěšné střelbě z dálky?
Také. Něco tam padlo, ale úplně nejlepší to nebylo. Mě spíš překvapilo, že nás v první půli pouštěly do nájezdů. To se nikdy moc nestává. Pak trochu přitvrdily. Jenže když rozhodčí nepískne dva tři fauly, kdy vám masírujou ledviny, tak to je těžké. Ale k basketbalu to patří. Opakuji, byla jsem překvapená, protože jsem zvyklá na tvrdší obranu. Možná byly nervózní.

Burcovala jste před zápasem z pozice kapitánky své spoluhráčky?
Pokud tým není papírově silný a všichni nás podceňují a opakují, že máme absence a tak dále, tak už snad ani motivaci nepotřebujete. My jsme však super parta, a to je v ženském sportu velice důležité. Bojovat, pomáhat na hřišti spoluhráčkám. V některých týmech to tak není, ale u nás je to na sto procent. A tak to má být.

Je vidět, že se vám vadí nálepka outsidera?
Víte, pořád se o tom mluví. Na jednu stranu to chápu. Jasně chybí nám Alča Hanušová, Julča Reisingerová, Péťa Záplatová i Kia Vaugnová. Jenže je nás tady dvanáct holek, nejlepší co může být a všechny odehrajou super basket. Alespoň na nás neleží tlak, že od nás nikdo nic neočekává. Po prohrách vždycky přijdou negativní komentáře, ale po tomhle zápase si myslím, že nepřijdou. Nebo by neměly přijít.

Zlomil vám vaz střelecký výpadek ve čtvrté čtvrtině?
Je pravda, že proti tak silném soupeři si nemůžeme dovolit přes čtyři minuty neskórovat. Ale už se do naší hry promítla únava. Příště musíme vzít na sebe zodpovědnost, nesmíme se nechat vyšťouchat z pozic.

Nepřepálily jste začátek?
Není se pro co šetřit, máme tady dobré fyzioterapeuty. Kdybychom začaly vlažně, tak prohrajeme o padesát.

Romana Hejdová brání francouzskou hráčku.

Romana Hejdová brání francouzskou hráčku Olivií Epoupaovou. Foto: FIBA.com

Přesto nebudou pro dnešní duel se Švédskem chybět síly?
Uvidíme, nevím. Ale je potřeba aby nám nedošly. Snad ne, uděláme proto všechno.

Švédky ale měly více času na odpočinek.
Nemyslím, že by měly ty dvě hodiny hrát nějakou roli.

Co říct na adresu Švédska?
Ještě před Francií jsme řešily, co ony hrály v přípravě. Na hotelu přepneme okamžitě na mód Švédsko. O Francii vůbec mluvit nebudeme.

Cítíte jako kapitánka, větší zodpovědnost a jak jste se do této role dostala?
Asi nijak výrazně necítím. Vyplynulo to ze situace, kdy jsme začínaly první přípravné zápasy, a trenér Svitek mi říkal, ať si vezmu kapitánství. A už u toho zůstalo. Není to tak, že holky poslouchají jenom mě. Domlouváme se všichni. Ale já ráda mluvím, přirozeně. To ale bylo i předtím, když jsem nebyla kapitánka.

Vypadá to, že jste schopná organizátorka i motivátorka.
To jsem se naučila tak nějak za tu celou kariéru. Organizuju dění na hřišti. Spíš to přichází se zkušenostmi. Odmala mi všichni říkali, že jsme vůdčí typ. S tím se trochu musí člověk narodit. Buď to v sobě má, nebo ne.

Jaké máte další povinnosti jako kapitánka?
Mám na starosti rozcvičku, organizaci odjezdu. Funguju jako článek mezi kabinou a týmem. A jako prodloužená ruka pana Svitka.

Jste na spoluhráčky přísná?
Mimo hřiště ať si dělá každá, co chce. Ale jinak mi dost záleží mi na detailech. A když něco děláme, tak to budeme dělat pořádně. Nebojím se to říct, což ke sportu patří. Je bílá nebo černá, nic mezi tím nic není…

Na závěr jedna odlehčující otázka. Máte nehty vyvedené v barvách České republiky. Jste jediná?
Vymyslely jsme to s Kamilou Štěpánovou. Ovšem některé holky nemají rády, když vidí ty laky při hodu míčem (směje se).