V předvečer utkání s Ruskem se čeští basketbalisté připravovali v pardubické ČSOB Pojišťovna ARENĚ. Po tréninku byla poslední možnost udělat rozhovor s Tomášem Satoranským. Jenže jednotka se protahovala a moje oči se čím dál tím častěji dívaly na kostku nad palubovkou, kde plynul čas. Po oznámení konce jsem si oddychl, ovšem na chvíli. „Saty“ si totiž rád přidává. To už jsem začal nervózně přešlapovat. A když si vyžádal u maséra protahování, šly na mě mrákoty. Už jsem pomalu uklízel diktafon, když se ozvalo: Jestli vám nevadí, že ležím, tak si můžeme povídat… Okamžitě jsem na nabídku kývl, a rychle padl na kolena. A při rozhovoru došlo na několik úsměvných situací. Třeba, když mi otočil hlavu od nahrávajícího přístroje, nebo když mu masér zatlačil a on se nemohl soustředit. Nakonec jsem vše stihl a článek druhý den vyšel.
Daňové přiznání:
Jak ho vyplnit, do kdy podat, na co nezapomenout, kdy uplatnit slevuNeobvyklý rozhovor: Jak mi „Saty“ ležel u nohou a dostal mě na kolena...
Východní Čechy, Pardubice - Uzávěrka. Slovo, které nahání každému novináři hrůzu. V překladu je to čas, kdy je nutné odevzdat svoji práci. A nějaké nejde, nebo nestíhám, neexistuje. To se musí udělat vše pro to, aby se dodržela stanovená hodina.
Neobvyklý rozhovor s Tomášem Satoranským.
|
Foto: Deník
Publikum „ruský tank“ z haly do ulic nepustilo