Karlu MÁJKOVI bylo teprve nedávno patnáct let a už se postavil na startovní rošt s takovými jmény jako Talmacsi, Faubel nebo Lukáš Pešek. O svých úspěších hovoří jezdec ústecké stáje Moto FGR se skromností, zároveň ale pomýšlí na kariéru profesionála.

V kolika letech jste začal závodit na motorkách, kdo vás k nim přivedl?

Motorismus je v naší rodině tradicí. Můj děda Karel Májek jezdil v období Františka Šťastného. První motorku jsem dostal ve dvou letech, byla poháněna baterií. Další stroj jsem dostal za dva roky. Motorku bych si vzal nejraději i do postele! 1. září 1999 jsem nastoupil do první třídy, rodiče mi koupili první pravý závodní stroj.

Byly začátky na závodní trati těžké?

Ano, na jaře při prvním tréninku jsem si zlomil ruku a do programu závodu jsem se zapojil až v druhé polovině sezony 2000. O Vánocích se mi splnil sen, dostal jsem výkonnější motocykl (blata-elite13) a opravdickou kombinézu. Začal jsem tvrdě trénovat a první výsledky se dostavily koncem sezóny 2001. Za další rok jsem se stal českým mistrem, titul mistra Rakouska jsem připojil v roce 2005. K největšímu překvapení došlo 6. října 2005, kdy jsem na zapůjčeném stroji od Pavla Roháče o obsahu 125 ccm seděl poprvé v životě. Byl jsem roztlačen a jel. Nespadl jsem, nikde jsem nevyjel z trati, absolvoval jsem jen několik zkušebních kol. Nejlepší čas byl 2:52. Od té doby se mluvilo už jen o motorkách o obsahu 125 ccm.

Co pro vás účast na Velké ceně v Brně znamená?

Hrozně jsem se těšil, že mi přinese nové zkušenosti do budoucna. Zjistil jsem, že musím ještě hodně trénovat, abych se dostal mezi světovou špičku. Měl jsem radost z dosažených časů v závodu, ale chtěl bych být ještě lepší.

Mohl byste stručně popsat, jak probíhala kvalifikace? Věřil jste tomu, že se to povede a postoupíte do nedělního závodu?

Snažil jsem se kvalifikovat a podařilo se. Byl jsem z toho upřímně velice překvapený a ještě víc šťastný, když jsem zjistil, jaký čas jsem vlastně zajel. Věřil jsem, že mě atmosféra závodu vyburcuje k ještě lepším výsledkům.

Jaké to pro vás bylo jet ve stejném závodu se světovou elitou, s jezdci jako Pasini, Talmacsi, Faubel nebo Lukáš Pešek?

Bylo to pro mě jako sen, konečně jsem se probojoval alespoň částečně mezi ty nejlepší. Chtěl jsem dopadnout co nejlépe a vyzkoušet si atmosféru tak velkého závodu. Bohužel jsem z technických důvodů na trati dlouho nezůstal a závod nedokončil. Ze začátku mě to moc mrzelo, ale při podpoře fanoušků v publiku jsem si uvědomil, že mám jejich sympatie, a to mi dodalo sílu se s tím vyrovnat a věřit, že je to teprve můj začátek v kariéře.

Byl jste předem seznámený s tratí Masarykova okruhu, nebo vás něčím překvapila?

Byl. Tu trať znám už delší dobu a byl to můj první okruh, na kterém jsem testoval své vlastní dovednosti.

Co říkáte na atmosféru na brněnské trati? Vnímal jste ji?

Samozřejmě, že jsem ji vnímal. Dodala mi síly a podržela mě při zklamání z nedokončeného závodu. Fanoušci byli naprosto super a moc jim touto cestou děkuji za podporu!

Ze závodu vás vyřadila technická porucha. Byl jste moc zklamaný?

To se ani nedá popsat. První závod se světovou špičkou a vyřadí mě technická závada.

Je obtížné kombinovat trénink a školu? Jak to zvládáte?

Zjistil jsem, že mi škola nedává tolik jako závody. Ale uvědomuji si, že dokončit školu je pro můj budoucí život velmi důležité. A tak se snažím rozdělit čas tak, abych se plně věnoval oběma věcem.

Chtěl byste v budoucnosti působit jako profesionální pilot?

Moc bych si přál dostat se do popředí motocyklového sportu ve světě.

Máte nějaký motoristický vzor?

Mým idolem byla odmalička bojovnost a dravost Valentina Rossiho. Dnes však hodně obdivuji Lukáše Peška, Karla Abraháma a jiné naše závodníky. Vím, že v České republice je málo lidí zapálených pro tento sport a je hrozně těžké se prosadit a dostat se do světa. Musíte potkat ty správné lidi k rozvinutí talentu a nadšené sponzory ochotné investovat do nadějných talentů tohoto sportu.