Doma mu visí celkem sedm medailí z mistrovství České republiky. Orientační běžec Tomáš Křivda si oblíbil i tradiční domácí závod Malá cena Velké Verandy, který založil a rozpohyboval jeho dědeček Jiří Švadlena. Proto už posbíral dvanáct účastí, byť je stále v dorosteneckém věku.
Co dělá ve svém volném čase, jak hodnotí uplynulou sezonu nebo jaký má vztah ke svému oddílu, to vše jsou zajímavosti, které budou odtajněny v následujícím rozhovoru.

Tomáši, jak se vám teď v zimě vede?
Zatím jsem s letošní zimou spokojen, nemocím jsem se do teď úspěšně vyhýbal a s naběhanými kilometry to také jde. Zároveň jsem rád, že jsem od začátku listopadu opět začal trénovat i s atlety. Tak mi nezbývá než doufat, že takto proběhne i zbývající období zimy.
Mohl byste popsat vaše začátky jako orientačního běžce?
Já jsem to měl ve výběru sportu hodně snadný, ačkoliv u nás ve městě (žije v Novém Městě nad Metují, pozn. red.) žádný oddíl není. Mamka pochází z Chocně, kde „orienťák" vede můj děda, takže jsem už od malinka jezdil na závody s rodiči a běhal za Choceň. Samozřejmě jsem později zkoušel i jiné sporty jako atletiku a florbal, kterých jsem ale později musel nechat kvůli tomu, že skloubit akce těchto sportů o víkendech bylo takřka nemožné, a tak jsem nakonec zůstal u orientačního běhu a jsem za to rád.
Konečně nám napadl sníh. Máte rád běžky? Zařazujete je do své zimní přípravy?
Běžky rád mám. Pokud mám přes zimu o víkendu čas, tak na ně někam do Orlických hor, kam to máme blízko, velmi rád jezdím. A ještě mě v nejbližší době čekají nějaká soustředění, která budou zaměřená na běžky.
Vloni jste byl prvním rokem v kategorii H18, přesto jste se ve velké konkurenci probojoval na mistrovství Evropy dorostu v Polsku. S jakým cílem jste na mistrovství odjel a jak moc se vám jej povedlo splnit (klasický závod 55. místo, sprint 42. místo, pozn. red.)?
Většinou když je člověk v kategorii mladší a obzvláště, když ji sdílí s kluky ročníku 1998, tak nemá na sezonu a výsledky v ní takové nároky. Já si před sezonou řekl, že mým cílem bude medaile z mistrovství republiky a nominace na evropský šampionát. Takže jsem ty cíle v podstatě splnil. Jen když už jedete na Evropu, tak taky chcete něco zaběhnout a to se mi upřímně nepovedlo ani v nejmenším, kdy jsem při obou závodech totálně vyhořel jak fyzicky, tak mapově.
Jaké plány a sny máte v hlavě pro rok 2017?
Rád bych chtěl přes sezonu běhat vyrovnaně, a protože budu pro tentokrát v kategorii staršího dorostu a taky bez Daniela Vandase, Otakara Hyrše, Vojty Sýkory, Jana Bendáka i dalších, tak bych nějakou medaili z republikového mistrovství rád uvítal, nebo se třeba nominoval na nějakou mezinárodní akci. Stále ale hlavně chci, aby mě orientační běh bavil alespoň tak, jako do teď.
Nacházíme se v období objemové přípravy, určitě hodně „točíte", abyste na jaře patřil opět mezi nejlepší ve své kategorii. Jak ale Tomáš Křivda odpočívá? Co děláte, když neběháte?
Mít velký polštář za hlavou a být online.
Pro mě osobně je velmi zajímavé, že pocházíte z menšího oddílu KOB Choceň, kterému jste věrný. Nevadí vám, že se nervete o přední pozice ve štafetách nebo družstvech?
Je sice pravda, že se nerveme úplně o ty top místa, ale v posledních dvou letech jsme byli schopni běhat do šestky a doufám, že tomu tak bude i letos, kdy jsem v dorostencích naposledy. Další věc je ta, že já nejsem úplně zastáncem přestupů do velkoklubů jen za účelem lepší štafety, když ji můžu běhat i ve svém oddíle. Pak to na vyhlašování dlouhodobých soutěží vypadá, jako kdyby v „orienťáku" byly jen tři kluby.
Jak to vidíte do budoucna, bude v juniorech případně dospělých potřeba změnit dres?
Prozatím o tom neuvažuji. I v budoucnu budeme mít v choceňském oddíle velice kvalitní štafetu a myslím, že Choceň v mužích ještě neřekla poslední slovo. A přece jenom orientační běh není jen o výsledcích, ale také o dobré partě a po této stránce to v Chocni šlape dobře.
Jaký máte vysněný čas na letošní rok v rámci závodu Malé ceny Velké Verandy?
Veranda je závod, na který se každý rok těším už od posledních důležitých závodů sezony. A jelikož tenhle závod založil můj děda a má už nějakou tradici, tak je to taková moje srdcová záležitost. Ale abych se vrátil k otázce, tak bych rád překonal osobní rekord a zkusil obhájit loňské vítězství. A jestli vás zajímá čas, tak třeba šestnáct minut třiadvacet sekund. (val, zdroj: O-news.cz)