Nejrychlejší muž celého startovního pole je zároveň i traťovým rekordmanem. Při desátém ročníku Ceny firmy Iscarex však své maximum ze šestého ročníku nepřekonal. Podle jeho slov se mu totiž letos neběhá moc dobře.

Jste rád, že už máte náročný závod za sebou?
Určitě, byl to těžký závod. Dalo mi to hlavně srovnání s minulými roky, kdy jsem tam běhal, takže jsem také rád, že to dopadlo, jak to dopadlo.

Vyhrál jste. Bolely vás i přes tu euforii nohy?
Jasně, že bolely. Měl jsem ale potom volno, takže jsem si odpočinul. Výběhy, když tam teda nejsou nějaké velké seběhy, mi ale moc nevadí. Je to lepší než přespoláky.

Vnímáte při závodu i tu nádhernou krajinu?
Tu si spíš prohlédnu až nahoře. Při běhu se spíš člověk soustředí na to, aby to zvládl co nejrychleji.

Co vás vlastně na bězích do vrchu baví?
Pro mě je to hlavně kvalitní trénink. Vím, že mi to něco dá a prospěje mi to. Místo toho, abych musel jít někde sám běhat do lesa si spíš dám závod.

V cíli jste byl o půl minuty dříve než druhý Losman. Nečekal jste, že budete muset přece jen víc bojovat?
Myslím, že jsem bojoval hodně. Letos se mi neběhá nijak zvlášť dobře, takže jsem se docela vytrápil. Půlminuta se zdá dlouhá doba, ale na té hodině to příliš velký náskok není.

Možná se trochu čekalo, jestli nebudete atakovat váš traťový rekord, ale zůstal jste minutu a půl za ním. Vymáčknul jste se na trati úplně na maximum, nebo cítíte, že jste ještě drobnou rezervu měl?
Jak jsem říkal, neběhá se mi letos dobře, takže jsem věděl, že je rekord pro mě hodně vzdálený. Minuta a půl za rekordem ale nebylo tolik. Možná, že tak čtyřicet sekund z času stáhnout ještě šlo.

Podobné podniky absolvují všichni lyžaři, nebo jste spíš výjimkou?
Každý dělá, co mu vyhovuje. Někdo jezdí na horských kolech, někdo dělá orienťáky, nebo třeba kolečkové lyže.

Stalo se vám, že byste byl z nějakého výběhu vyčerpanější než z lyží?
Když pojedu hodinový závod na lyžích, tak budu také hodně unavený. Běh je srovnatelný s lyžemi.