Tento projekt navazuje na změny, které se udály v posledních dvou letech. Přechod na malé formy fotbalu se vším, co k tomu patří, oslovování rodičů ke spolupráci, změna zaměření v jednotlivých trenérských licencích a další detaily.

O co jde?
Trenéři létajících týmů s dětmi a jejich trenéry na hřištích malých klubů ukazují zásadní směry, kterými by se měli děti a trenéři ve fotbale ubírat. Diskutují s trenéry a přinášejí jim informace, které získali na seminářích, vyšších trenérských licencích, ale i zahraničních stážích. Tyto ukázkové tréninky jsou otevřené i pro trenéry ostatních klubů a vlastně i ostatních věkových kategorií, protože většinou to, co je náplní tréninku v přípravkách, má své podstatné uplatnění i ve starších kategoriích, byť s určitými úpravami.
Nejde však jen o to, co děti učit a co s nimi trénovat, ale výrazně záleží i na způsobu, jak to děláme. Pouhý drilový způsob, kdy děti plní přání a příkazy trenéra, by se měl stát minulostí. Cílem vzdělávání trenérů, a tedy i Létajících týmů, je učení pro porozumění hře. Nejde o běhání od mety k metě, ale o řešení herních situací či trénink stavěný a vedený tak, aby děti bavil a rozvíjel jejich potenciál jako budoucích hráčů i jako lidí.
Pokud trénink děti baví, déle se vydrží soustředit, více přemýšlejí, co a proč dělají, a rozvíjí se současně herní dovednosti a myšlení. Je to cesta, jak vychovat více tvořivých hráčů, na což jsme v minulosti byli hrdí. To však ještě bývalí reprezentanti trénovali nejen při organizovaném tréninku, ale stejně vydatně, ne-li vydatněji, i na hřišti v místě svého bydliště se svými kamarády. Tomu se má přiblížit organizace fotbalu dětí i způsob vedení trenérem.
„Za organizátory jsem rád, že v dotaznících, které po trénincích Létajících týmů rozdáváme a následně vyhodnocujeme, mnoho účastníků odpovídá, že je ukázky oslovily natolik, že by rádi navštívili další kurzy," prozradil Antonín Plachý z trenérsko-metodického úseku FAČR.
Jak první půlrok vypadal?
V každém kraji se vedoucím skupiny LT stal profesionální trenér mládeže, který s dalšími vybranými odborníky daného kraje postupně navštěvoval především menší kluby. V současné době působí po celé republice 76 profesionálních trenérů, kteří se snaží předat své bohaté trenérské zkušenosti kolegům v menších klubech. Jejich činnost za sebou už po tak krátké době zanechala výraznou stopu. Přítomným trenérům jsou navíc rozdána i metodická DVD, ze kterých mohou dále čerpat.
Počty akcí v jednotlivých krajích (162): Praha – 11, Středočeský – 15, Plzeňský – 22, Karlovarský – 7, Ústecký – 9, Liberecký – 17, Královéhradecký – 13, Pardubický – 3, Jihočeský – 21, Vysočina – 13, Jihomoravský – 8, Zlínský – 13, Olomoucký – 8, Moravskoslezský – 12.
V drtivé většině případů byly reakce na návštěvy LT maximálně pozitivní, na trenérech z klubů nižší výkonnostní úrovně byla vidět touha a chuť po zdokonalení se.
Do tréninkových jednotek jsou většinou zapojeny děti z klubů, ve kterých se akce pořádá, ale všichni doufáme, že jde pouze o úvodní ostych.
Až se Létající trenéři stanou tradiční součástí tréninkového procesu v naší republice, měly by mít tyto skvělé akce širší ohlas a zapojovat se budou nejen děti, kterých se třeba v obci Štoky (Vysočina) zúčastnilo na 40, ale i trenéři z daného okolí. Karel Havlíček, PTM Královéhradeckého kraje a bývalý trenér Letohradu to jen potvrzuje: „Našich tréninků se účastnili většinou hráči daného klubu, u trenérů byla situace lepší a setkali jsme se i s kolegy ze širšího okolí. Jednoho tréninku se zúčastnila i zástupkyně z řad trenérek, a to paní Kadavá v Solnici. Ta navíc byla jednou z nejaktivnějších diskutujících."
Mimo fotbalových zkušeností a zážitků si aktéři z tréninků Létajících trenérů odnášejí i další, které často i vyvolají úsměv na tváři. Jasně to dokresluje přátelskou atmosféru, která zde většinou vládne.
Jiří Kovárník (Pardubický kraj) se nechal slyšet, že trenéři určitě berou naše ukázky jako přínos, tréninkové jednotky se jim velmi líbily, stejně jako následná beseda s trenéry, která se většinou výrazně protáhla, neboť dotazů byla spousta, hlavně od začínajících trenérů bez licence."
Ondřej Machala (Zlínský kraj) zase prozradil, že domácí trenéři občas strhnou závěrečnou diskusi jiným směrem, řešena začala být například problematika mytí jablek. Jinde si zase děti s humorem stěžovaly, že jsou z přítomnosti profesionálních trenérů nervózní, a proto jim nejde trefit branku. (mb)