Vážení, na společný plac můžete jen ve dvou! Deník zajímaly reakce z různých odvětví v Pardubickém kraji. I s tím rizikem, že za chvíli může být zase všechno jinak… Jako například další „inteligentní“ nápad od stolu, že v kolektivních sportech může trénovat šest dvojic.

Rudolf Šimon, trenér Sportovního gymnázia Pardubice, trenér házenkářů 1. HC Pardubice

„Zmatečná rozhodnutí vlády už nemá cenu komentovat. O tom, že sport je pro rozvoj dětí velmi důležitý, není pochyb. Proto není možné takto dlouho ho v podstatě zavřít. Ony děti stejně už dávno sportují. Samozřejmě nekontrolovatelně. Proto by bylo lepší, kdyby pod dozorem trenérů a za dodržování určitých pravidel toto vláda povolila. Nevím, co dělá Česká unie sportu a Národní sportovní agentura v čele s Milanem Hniličkou. Právě tyto organizace by měly bojovat za uvolnění sportu. Hlavně toho mládežnického. Nedokážu odhadnout, co zanechají na dětech všechna omezení, ale určitě to bude mít velký dopad na jejich počty v klubech. Veškerá koncepční práce v jednotlivých organizacích se téměř rozpadla a mnohde se bude muset začínat od nuly!“

Martin Komoň, trenér fotbalu týmu U14, sportovní středisko mládeže při TJ Svitavy

„Těšili jsme se na návrat na hřiště doslova jako na smilování. Od pátku jsme v klubu všechno chystali, připravovali harmonogramy pro jednotlivé kategorie, abychom vyhověli všem požadavkům, vedení naší mládeže odvedlo spoustu práce. A teď přijde tohle. Opravdu už ani nevím, jak bych to komentoval. Je to otřesné, nemám slov. Zkrátka jako v Pyšné princezně… Byli jsme připraveni vyhovět stanoveným podmínkám, ale zřejmě to nestačí. Nejhorší na tom je, že to, co by mohlo být organizované a pod kontrolou, tak šmahem zavřou. Ale jít třeba do narvaného obchoďáku, kde je pořád hlava na hlavě, kde si lidi dýchají na záda, to je zřejmě všem jedno a nikomu to nevadí. Ani u těch dětí, kteří zároveň nesmí sportovat na čerstvém vzduchu. Neumím to pochopit. Zúčastnil jsem se on-line semináře s trenérem Antonínem Plachým, který nám představoval modely trénování ve dvojicích, což snad bude dovolené, pokud si to znovu někdo nerozmyslí. Uvidíme, co z toho vůbec bude možné realizovat.“

Karel Jandík, trenér plavání, Sports Team Litomyšl

„Naplánované tréninky na tento týden jsou už bohužel zrušeny. Vláda neví, co dělá, protože nemá vůbec žádný plán. Přestáváme se orientovat ve všech těch neustále se měnících prohlášeních, nařízeních a zákazech. Pro děti on-line tréninky pomalu přestávají být zajímavé a není se jim co divit. Pokud je nevrátíme rychle zpátky ke sportu, bude to mít fatální následky. Málokteré omezení může být do budoucna tak závažné, jako je právě to, že děti nemohou sportovat. Vždyť sport je základním nástrojem jejich zdravého psychomotorického vývoje.“

Filip Červinka, asistent trenéra hokejbalistů SK Hokejbal Letohrad

„Je to výsměch. Kdyby se zůstalo u dvaceti lidí i s těmi testy, tak bych to ještě pochopil a jednalo by se opravdu o „restart sportu“. V Letohradu chodím s juniory ve skupinkách po dvou už delší dobu, teď k tomu ale navíc chtějí přidat povinné testy. Jedná se hlavně o kluky, kteří nechodí do školy, protože nemohou a netestují se, nevím, jak to pochopit.. Děti nemohou sportovat, sedí doma u mobilních zařízení, nejen pro hokejbal, ale i pro ostatní sporty to může skutečně ohrozit členskou základnu. Ne každý se na hřiště po tak dlouhé době vrátí, děti budou prakticky už více než rok a půl bez organizovaného sportu. Když vidím, jak se v parcích slézají omladiny, kouří, popíjí, neustále něco řeší na mobilech, proč jim neumožnit jiný způsob zábavy, a to sportem? Proč to jde v ostatních zemích a u nás ne? Naprosto ten chaos nechápu. Nemám slov, začínám se opravdu stydět, v jaké zemi to žiju a kdo rozhoduje o našich osudech…“