Jsem trenérem olympijské šampionky Evy Samkové a deaflympijského šam-piona Tomáše Pazdery. Jsem sportovec, ale taky bafuňář úseku snowboardcrossu na lyžařském svazu. Ve světě pěti kruhů se pohybuju od roku 2005, kdy se na zimní olympiádu v Turíně kvalifikoval můj svěřenec Michal Novotný. Jsem přesvědčený, že mohu srovnávat.

Rozčilují mě mediální přestřelky českých sportovních organizací a jejich představitelů. Do toho se zapojovat nebudu.

Zhodnotím ale přístup současného Českého olympijského výboru ke sportovcům. A rovnou říkám, že srovnávání předsedy Jiřího Kejvala s postavami minulosti, například Alešem Hušákem, je faul na červenou kartu.

Reprezentant je ve vrcholovém sportovním prostředí nejdůležitějším článkem. Lidé okolo mu vytvářejí podmínky, aby mohl závodit za svou zemi a ideálně pro ni získat medaili. Protože o úspěchu a neúspěchu rozhoduje nejenom forma, ale tisíc a jeden detail.

Zdá se to logické. Ale neplatí to tak vždy. Pamatuji na Turín 2006, mou první olympiádu. Servis, který sportovci získávali, byl z mého pohledu mírně řečeno nedostačující. Nepůjdu do detailů, ale cítili jsme, že olympionik počká a že má být rád, že jede. Týkalo se to ubytování, oblečení, velikosti realizačního týmu, ale hlavně celkové atmosféry.

Po nástupu Jirky Kejvala do ČOV se začaly věci rychle měnit. Šéfem mise se stal dvojnásobný olympijský vítěz Martin Doktor. Vedení ČOV přišlo s cílenou podporou olympioniků napříč disciplínami. Nejenom finanční.

Olympiáda se opravdu stala čtyřletým cyklem vyplněným intenzivní přípravou. Posílili roli komise sportovců, kteří jsou zastoupeni i ve Výkonném výboru ČOV. Zapojili je do přípravy olympijského oblečení. Organizují pro ně přípravné kempy. Řeší i zdánlivé maličkosti, jako jsou doprava či optimální spánkový rytmus. Tak vypadá, když je sportovec na prvním místě. Mohu vás ujistit, že bez tohoto systematického přístupu by Eva Samková zlatou v Soči a bronz v Koreji nezískala.

Olympijský výbor nemá být prostředníkem sloužícím k financování sportovních svazů. Hezky to zní, ale je to nesmysl. K tomu byla zřízena Národní sportovní agentura. ČOV má peníze, které získá od státu či sponzorů, směřovat tam, kam mu ukládají stanovy a Olympijská charta: na šíření olympismu (v mém pojetí to jsou zejména projekty pro mládež) a hlavně na zlepšování podmínek pro české olympioniky.

Jde přece o to, aby naše účast na OH byla co největší a úspěšná. Je to takhle jednoduché. Nyní se to děje, a já jsem za to vděčný.

(Marek Jelínek, trenér Evy Samkové a reprezentantů ve snowboardcrossu)