Tato věta se objevila na webových stránkách Větrného vrchu před odletem EMILA NOVÁKA na olympijské hry do ruského Soči.
A sedí to.
Když se začtete do následujícího rozhovoru, poznáte, že „Emča", jak se mu v areálu na Dolní Moravě přezdívá, takový skutečně je.
A letos dosáhl svého cíle.
Poprvé se mohl těšit na atmosféru olympiády.
Pocítil na vlastní kůži, jaké je to závodit pod pěti kruhy v disciplíně snowboardcross.
Emile, vy jste se poprvé vypravil na olympijské hry. Je to pro vás jeden z největších zážitků ve vaší kariéře?
Určitě. Byl to můj cíl se tam dostat, celé čtyři roky jsem se na to připravoval a vyšlo to. Co se samotného závodu týče, tak je to stejné jako na kterémkoliv světovém poháru. Ale ten humbuk kolem, to, že je tam dalších x sportů a sportovců, to se nedá srovnat a dělá to olympijské hry jedinečnou akcí.
close
zoom_in
Uchvátil vás už zahajovací ceremoniál?
Nic většího jsem nikdy neviděl a asi už neuvidím. Už jen to, že ten stadion postavili pouze na zahájení a ukončení, je neskutečný. Zážitek byl i nástup. Když vejdete do toho obřího stadionu a tisíce lidí řvou a dívá se na to celý svět, tak nemůžete ani dýchat.
V televizi a naživo se to srovnávat asi nedá, viďte?
Naživo to byla pecka. Na zakončení jsem koukal v televizi, a nemělo to takovou atmosféru, jako když tam sedíte.
Co vás nejvíce na hrách v Soči zaujalo?
Tak asi celkově jak to byla ohromná akce. A že se s tím Rusové nikde moc neštvali, překopali snad celý kopec a většina těch sportovišť byla postavena jen kvůli hrám. A třeba že jsme neviděli žádného Rusa pod vlivem. Měl jsem pocit, že jim snad i hrozí Sibiří. Třeba uklízečka trávila každý den v našem pokoji asi tři hodiny. A když jsem jí říkal, že fakt nemusí leštit vypínače, tak mě skoro prosila, aby to mohla dodělat (směje se).
Váš závod se jel vlastně až ve druhém týdnu soutěží. Stihl jste navštívit některé jiné disciplíny? Předpokládám, že na zlatém závodu Evy Samkové jste nechyběl?
Ale to víte, že ano. Byli jsme dvakrát na hokeji, na boulích, na sjezdu, na slopestylech a závod Evky jsem nemohl vynechat. Třeba boule jsem viděl naživo poprvé a je to úplně jiný než v televizi. Překvapilo mě, že ten kopec, na kterým jedou, je dost prudký. V televizi se to tak nezdá.
Proběhla pak nějaká oslava? A nebojte se to říct…
Až v Praze měla Evka dvě oslavy, jedné jsem se zúčastnil. V Soči moc příležitostí nebylo a ani se mi tam moc slavit nechtělo. Co jsem slyšel, tak si většina lidí představuje olympijské hry jako jednu velkou párty. Ale třeba alkohol se ve vesnici sehnat nedal a při vstupu do ní probíhala kontrola jak na letišti a pronést tam nic nešlo.
Potkal jste během těch několika dní zajímavé sportovní jméno, a nebyl to zrovna snowboardista, se kterým jste prohodil pár slov?
S pár lidmi ano. My, olympionici, jsme taková veselá kopa, takže jsou všichni v pohodě. Ale stalo se mně i to, že jsem si s někým povídal, jak jde trénink a tak, a neměl jsem vůbec tušení, o koho jde ani co dělá za sport. Pak jsem si ho zpětně vyhledal v media guidu, abych byl v obraze.
Závodník se chystá na start podle plánu a pak se dozví, že je odložen. Co to s ním udělá?
Pořadatelé nám start odkládali po patnácti minutách celý den. Takže to čekání bylo nepříjemný. Víc mě ale mrzelo, že nás druhý den celkem odbyli. Zrušili nám kvalifikaci a měl jsem z toho pocit, jako by to honem honem chtěli mít odjetý.
close
zoom_in
Vy jste měl cíl dojet v první dvacítce. Bohužel se to nepovedlo po pádu v rozjížďce. Hodně to mrzí ještě teď?
Tak mrzelo to. Člověk se na to připravuje čtyři roky, a pak jeho olympijský závod trvá sotva minutu. Ale v tomhle sportu to takhle občas bývá. Hodně se padá, tak jsem alespoň rád, že do mé zdravotní karty nic dalšího nepřibylo.
Nerozhodilo vás třeba to, že se to pořád odkládalo?
Spíš mě rozhodilo to, že jsme neměli kvalifikaci. Byly by to další dvě jízdy navíc před tím, než do toho vlítnete v šesti lidech, ale hlavně to kvalifikační pořadí sestavili podle FIS bodů. Já jsem třeba letos nejel žádný závody, kde bych mohl nasbírat nějaké slušné FIS body, takže mě dali na předposlední místo. To znamená, že jsem jel rovnou s těmi nejlepšími závodníky a nemohl jsem si vybírat startovní box.
Stejně dopadl i David Bakeš, váš kamarád z „branže". Probírali jste si, co šlo a nešlo udělat lépe?
Probírali, stejně jako na ostatních závodech. Ale spíš s trenérem. Vždycky několikrát koukneme na záznam a řešíme, co udělat jinak a jak se poučit třeba pro další závod.
Když se řekne snowboarďák, většina lidí si představí pohodáře. Je to i váš případ, jste pohodář?
Jak kdy. Nicméně teď už to není o pohodovým ježdění. Všichni závodníci do toho rok od roku šlapou víc a někdy je to celkem dřina, aby nám neujel vlak.
Mě osobně strašně baví sledovat, jak si snowboardisté užívají své závody. Berou vše s úsměvem a takovým nadhledem. Jaký je na to váš pohled?
Že tak to má být. Brát to s úsměvem a nadhledem. Přijde mi, že v jiných sportech je to až moc přehrocený. U nás je ta závodní atmosféra taková uvolněnější.
Platí rčení, že je to jedna velká rodina?
Platí. Například jeden francouzský závodník nás i jiné týmy letos pozval na soustředění do střediska, kde trénuje a má postavenou trať. Vytvořil nám super zázemí a zakončil to slavnostním obědem. Myslím, že to takhle v jiných sportech moc nefunguje a jsme jeden z mála sportů, kde většina týmů trénuje společně a můžeme od sebe ,,okukovat". Ale to je dáno spíš nedostatkem tratí.
Soči je minulostí, ale roky utečou a bude tu korejský Pchjong-
čchang. Chybět byste tam asi nechtěl?
Kdo by nechtěl jet na olympiádu, ale je to dlouhá doba. To se teprve uvidí, co bude.
Rozhodně by se těšili vaši příznivci na Větrném vrchu, kteří vám drželi pěsti i před pár týdny…
To určitě ano. Potěší to a motivuje mě to, když mi někdo drží palce. A já jim za to děkuji.
Co vás během toho čtyřletého cyklu bude čekat?
Kvůli přípravám na hry jsem musel přerušit studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Takže bych rád dostudoval. Dál se potřebuji dát trochu dohromady, co se týče zdraví. Mám prasklý kloubní pouzdro v kyčli, únavovou zlomeninu stydké kosti, nárůstky na obou krčcích stehenní kosti, schmorlovy uzly na obratlích… Takže mě zřejmě pár operací nemine.
