Sezona 2023/2024 přinesla několik milníků. Podařilo se obnovit tým dorostu, spustit klubovou appku EOS, nový web… Jak uplynulý ročník hodnotíte?
Sezona přinesla opravdu mnoho nových věcí. Webovky jsou opravdu povedené, hezky zpracované přehledné a pravidelně aktualizované. Co se týká EOSu, je to úspěch napůl. Mládež ho využívá maximálně, přenesla se tam veškerá komunikace, organizování zápasů a tréninků. Všechno je přehledné a na jednom místě. Horší je to u mužů, ti zakořenili ve Faceboku a WhatsAppu a nedaří se je přesvědčit je o výhodách EOSu. Přitom je to jen lenost naučit se něco nového.
Loni došlo k obměně výkonného výboru, po letech ho opustil místopředseda Vlastimil Janoušek, na jehož místo přišel Michal Novák. Jak nyní fungujete?
Vedení funguje dobře. Názorově jsme si blízcí a máme stejnou představu o směřování klubu. Jsem rád, že noví členové nahlíží na klub jako na celek, a nejenom z pohledu aktivních hráčů. Jenom bych byl moc rád, kdyby se nám dařilo nové myšlenky rychleji rozvíjet a realizovat.
Vy sám jste stal také správcem hřiště. Jak je náročné vše zabezpečit, aby bylo všechno řádně připraveno?
Dříve byl správce hřiště na plný úvazek a měl čas zajistit servis všem týmům. Od přípravy hřiště, vyprání dresů, uklizení šaten, zajištění personálu na zápasy a mnoho dalšího. Odpoledne po práci se to dá jen těžko stihnout. O to víc mě mrzí, když si toho hráči neváží a berou to jako samozřejmost. Občas jsemz některých míval pocit, který bych popsal jako: „Já jsem tady od toho, abych hrál, tak po mě nic nechtěj, příspěvky si přeci platím tak co.“ Když na první jarní zápas B týmu na odklizení sněhu dorazila pouze trojice hráčů, byl jsem vzteky bez sebe. Všichni si musí uvědomit, že jsme jenom volnočasová organizace, kde musí každý přiložit ruku ke společnému dílu, a to bez pokory a respektu nemůže fungovat.
Novou rolí pro vás bylo i vedení družstva dorostu, kam jste přešel od žákovských a přípravkových kategorií. S týmem jste skončili po sezoně sedmí. Jak to hodnotíte a které pro vás byly nejzajímavější milníky celé sezony?
Bylo to zajímavé z mnoha pohledů. Celek to je pestrýod třináctiletých kluků přes šestnáctileté puberťáky, se kterými mlátí testosteron, až po dospělé ženy. Už jen sladit komunikaci bylo obtížné. Každý potřebuje něco jiného a je třeba s ním jinak mluvit. Další výzvou byla moje chybějící praxe, kterou jsem se snažil dohnat poznatky ze studia B licence. Dával jsem hráčům hodně prostoru, aby sami tvořili náplň středečních tréninků, a hodně zasahovali do systému hry, kterou jsme chtěli předvádět. Mělo to své výhody, ale i nevýhody. Nejvíce vzpomínám na domácí zápas s Pardubicemi, které přijely jako absolutní favorit, a my ho dokázali dotáhnout až do prodloužení. Duel měl neskutečný náboj a skvělou diváckou kulisu. Další milník byl prohraný zápas v Hradci, kde jsme hráli o přímý postup do skupiny A. Byla to neskutečná přestřelka, padlo šestnáct branek. V tu chvíli jsme byli velmi zklamaní, ale s odstupem času musím uznat, že jsme na áčko neměli. V počtu, v jakém jsme hráli, by to bylo velmi těžké a každý zápas by hodně bolel. Ještě mě napadá jeden moment. Takový, na něž chcete co nejdříve zapomenout. Byl to souboj v Hostivaři, kde nás postihl neskutečný kolaps. Doteď pořádně nevím, čím to bylo, ale na konci na tabuli svítilo devatenáct obdržených gólů.
Významnou tradicí na konci června byl Veterán Cup, pod kterým je podepsaný trenér béčka týmu Martin Motyčka. Jak tuhle akci coby předseda letohradského klubu vidíte?
Pro mě to byl vrchol sezony. Ze setkání starých kamarádů se díky charitativní části stala neskutečná akce s vyšším smyslem, která rok od roku nabývá na rozměrech. Martin do toho vkládá hodně vlastní práce a energie. Jsem nesmírně rád, že na tom můžeme pracovat spolu s ním.
Po sezoně skončilo několik lidí, pauzu ohlásil Filip Červinka, áčko opustil asistent Michal Kovář, u starších žáků odešel do trenérského důchodu Ladislav Kubíček. Podařilo se všechny pozice pro nový ročník obsadit?
Realizační tým áčka budou tvořit hlavní trenér Tomáš Friml a hrajícího asistenta bude dělat David Halbrštát. Tomáš věnoval hodně energie jak hledání nových lidík sobě do realizačního týmu, tak k hledání hráčů k posílení kádru. Páteří klubu ale zůstávají domácí odchovanci, jelikož ochota dojíždět u hráčů i trenérů klesá. Nadšených cestovatelů jako Lukáš Lajčiak jezdící z Žiliny nebo dříve Pavel Kormunda z Plně je málo. U starších žáků mám nějaké trenéry rozjednané, ale nechci prozrazovat, dokud si napevno neplácneme. Před Láďou Kubíčkem smekám, prošlo mu rukama na stovky děti a jelikož vím, co to obnáší, má můj obdiv a vděk.
Fotogalerie: Hokejbalová extraliga, 27. dubna 2024
V červenci na hřišti probíhaly údržbové práce, letos je v plánu navíc také výměna světel. Co všechno se tedy přes prázdniny v aréně děje?
Odehrávají se běžné práce a údržba. Od úklidu ubytování přes údržbu zeleně ažpo obnovu čar a nátěr branek. Výměna světel se námo pět týdnů zpozdila, ale do začátku sezony by mělo být hotovo. Hřiště by mělo dostat i kvalitnější ozvučení.
Jaké jsou klubové plány do nadcházející soutěžní sezony, případně do dalších let?
Co se týká sportovní stránky, je třeba rozšířit kolektiv trenérů a vedoucích. Dlouhodobě musíme více zapojovat rodiče a z nich rekrutovat aktivní členy klubu. Další kapitolou je zvelebování areálu. Chceme pokračovat ve snižování energetické náročnosti provozu. Brzy bude nutné provést také nátěry konstrukce střechy tribuny. Všechno ale záleží na tom, jak se nám bude dařit shánět finanční prostředky. Další rozpracovanou věcí je autonomní kamera pro live stream zápasů. Dále bych chtěl, aby se areál více využíval. Po skončení soutěží je na hřišti mrtvo. Měli bychom připravit lepší podmínky pro organizování ostatních akcí. Například nehokejbalové letní tábory, Open Air turnaje halových sportů a jiné podobné akce. Aby se o našem areálu věděla široká veřejnost.
IVA JANOUŠKOVÁ
